Vokativ. Pátým pádem voláme.
   Tímto jazykovým skvostem se právem pyšní (kromě latiny a řečtiny) snad jenom čeština.
   Když jsme nedávno procházeli krásnou Prahou, rozechvívalo se blahem mé češtinu milující srdce, slyšíc ze všech stran a koutů to důvěrné, takřka bratrské oslovování "ty vole" ba i (kvůli rovnoprávnost!) "ty krávo". A cožpak ono klasické, vřele přátelské, téměř něžné titulování "volevole"!
   No, lidičky, to je přece jazyková nádhera! Raději si ani nepředstavujeme tu hrůzu, kdyby Čechové (neznajíce vokativu) oslovovali své bližní a své přátelé "ty vůl", "ty kráva", nebo "vůlvůl". Tož uznejte. To by bylo otřesné. To by přece znělo (ach, jak bych to jemně řekl) aha, to by přece znělo blbě.




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)