JAROSLAVA ČERNÁ
Dům tančící na nábřeží
Dne čtrnáctého února roku 1945
zabili to místo
bombami letci USA
Prý omylem Prý
Věř kdo chceš
věř a víra tvá
laskavá
tě uzdraví
Prý
V umělém spánku to místo spí půl století
Ohrada z plakátů
je ochrání Památka
na zachránce
Dnes
v hliněné řadě
z hliněných domů
po hliněných schodech
v hliněných příbytcích bydlící
hliněné mozky
na hliněných nohou
na místo na nábřeží
sestupují
hlinění panáci
V paláci oblohy
na rohu nábřeží
to samé to stejné the same anebo
totéž? v bleděmodrém
živě tančí
živá žijící živoucí
Panelová Paní
s kabelkou s kyticí v pase
čerstvě kandované ovoce
po lásce vonící vlahý dech
uvolněná dynamická jin a
žár palčivý solí
masojed na kuřecí nožce
válec statický vládce jang
Ginger a Fred
pohyb a klid
kontroverzní stavební jednotka
dvojice ve vzájemném dialogu
s protikladem budoucna
kontrapunkt valérů
stvořen první na světě
sofistikovanou metodou
počítačovým programem
Podepsán choreograf
V. M.
VLADIMÍR STIBOR
Příteli z Kampy
aneb Jaroslavu Hovorkovi
Chtěl bych tě potkat
uprostřed náplavky;
cupitají tu jeptišky,
legie labutí.
Fakt jim to sluší,
odkud je vlastně znám?
Slunce v hábitech
moji samotu
přenese jak hoře
z nohy na nohu.
Přelezl jsem zeď,
když jsi nikomu nechtěl
otevřít.
Stejně jak před rokem.
5. listopadu 2010
BEDŘICH STEHNO
Bedřich Stehno, narozen r. 1943. Verše jsou vybrány z jeho poslední čtvrté knihy veršů A střepy zase rozhoď, která vyšla v nakladatelství Antonín Drábek-Balt East v roce 2010. Knihu si můžete objednat na internetovém knihkupectví Kosmas nebo zakoupit v paláci knihy Neoluxor na Václavském náměstí v Praze.
Sliboval sis
Sliboval sis Do takové dívky jednou zasadím
višňové proutky
Také sis říkal Takovým veršem
jednou potřísním papír
abych tmu odemkl vlastním klíčem
Vždycky jsi spoléhal na zítřek
A vidíš
Je tady
A kde je ta dívka?
A kde jsou ty proutky?
A kde je ten verš?
Už to nestihneš
Mince
Den
jako by vypadl z kapsy bohu
Z asfaltu silnice stoupá ranní sprška
V pavučinách keřů probleskují zlatinky
A nad střechami se vlahým vzduchem těší ptáci
Bereš do rukou hlavu svého psa
Myslíš na život
A odněkud zevnitř
se ti k ústům dere drápkem verš
Tanec
Ostrými kramflíčky tančíš mi po srdci
Na pražské ulice sněží
Ostrými kramflíčky tančíš mi po srdci
Přímo pod Jindřišskou věží
Až dotančíš
Co bude dál?
Ve studeném sněhu na svém horkém srdci
Tančit si budu sám
Přišel čas
Že se už jen stmívá?
Že jen jednou zpívala labuť
a tys u toho nebyl?
Že tvou báseň minula kadeř anděla
a tvé dny už zní jen bambusem?
I tak je čas pokleknout
Je čas ulomit zelenou haluzku
Přišel čas milovat jako ponejprv
Tak mnoho tak málo
Je to jen kapka
Je to jen krůpěj
Je to jen tón
Kapka krve to jen je
Deště krůpěj
Někdy i zpěv
Někdy pousmání Modravé zdání
A důlek v zemi jen
Ty v něm i to šklíbátko hýčkáš
Ty v něm i to šklíbátko rdousíš
Ze zlaté do černé zahrady jdeš
A než odejdeš
tak nějak zlehýnka bolestně žiješ
Mnoho let
Mnoho let bez slova …
Až na konci loňského vyprahlého léta
začaly přitékat básně
A potom
že v potoce shořela ryba
A potom
že z prstenu odešla krev
A potom
že kolem nechodí bůh
a nedrolí do očí
duhu a sůl
Dny o něco kratší
Mezi stromy travami a býlím
Nad sebou cáry azuru
S touhou tisknout cokoliv
co dýchá
A listy padají A býlí šelestí
A azur ztrácí modř
Ale přece jen ty stromy
Ale přece jen ta tráva
Ale přece jen ten azur
A touha
Ta touha tisknout cokoliv
co dýchá
V posledních letech
V posledních letech
k tobě promlouvaly už jen Nanaovy básně
a ještě opusy Charlese Bukowského
Oba
když píší že venku leje
člověk opravdu leze po krk v blátě
Když zabrousí na ženské
chlapům rozkvetou v kalhotách ocúny
A když vysloví jitro
vzlétnou ze stránky papíru
přidušení ptáčci
křičí štěstím jak v korunách zelených stromů
a klovou každého něžně do očí
než oslepne
Co nejobyčejněji
Měl jsem pár kámošů
kteří se už rozloučili se životem
A někteří to ani nestihli
Vždycky jsem věděl
že život rychle uteče
ale že skočím do stáří
střemhlav jako do lásky
jsem netušil
Život pořád miluju
a své děti
a tebe
A ještě básně
když mě zasáhnou
jako paprsky vycházejícího slunce
Návrat
Stojím v ulici svého dětství
Obchůdky prodej uhlí
výčep s harmonikou i pošťák na kozlíku
jsou pryč
Není tu zaparkovaný ani žlutý minor
před naším činžákem se dvěma schůdky
a zázračnýma nohama krásné domovnice
Vše je pryč
Stojíme tu já a můj stesk
a ve vzpomínce ještě ohrada polepená plakáty
a nad ní zaprášený bez
Jeho snítky lámaly dělnice z Kohinorky
při návratu z práce
Křivolaký zaprášený bez
A ve mně kvete jarem
Dobrou noc A zase někdy příště
Byly dny
Byly dny
horkovzdušné balóny letící mezi hejny ptáčků
nad zelenou krajinou
Byly dny
utržené pouťové balónky
které odnášely lesk očí nedělních děvčátek
až za cihlový komín malého pivovaru
Ty jsi měl zvlášť rád
A byly dny
kdy bylo možné jen jít mezi stromy
lehnout do trávy a plakat
Raději mlč I tak ti budou stěží věřit
Unesl jsi dosud všechny
Co bys chtěl víc
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)