V pondělí 21. 11. 2011 zveřejnil Daniel Strož v Britských listech článek Hlupáctví a lež tu stále hrají primát (Jen zcela vzdáleně k úmrtí Ivana Martina Jirouse), z něhož přetiskujeme pasáž:
„Sotvaže básník zvaný Magor (sám si kdysi připojil k svému jménu tuto přezdívku vymyšlenou Eugenem Brikciusem) zavřel oči navždycky, spustila se kolem něj obvyklá lavina ústního žvanění a novinových článků ve sdělovacích prostředcích. Převážně ovšem od lidí, o které by si zesnulý za života neotřel ani boty. Tohle konání není v této morálně ušmudlané české kotlině bohužel ničím výjimečným, ale naopak čímsi, co lze označit za staletou tradici. Básník je mrtev, nemůže v ničem oponovat, takže se dostává volného prostoru pro celou plejádu nejrůznějších vychytralců, aby si na něm přiohřáli svou rozbředlou kaši. Nejhůře je mi pak, čtu-li o Jirousovi příspěvky od takových veličin, jako Martina Komárka, nebo Jiřího Peňáse a všelijakých těch dalších překabátěnců, jimž před převratem ze zbabělosti bývalo na omdlení, zahlédli-li třeba jenom zpovzdálí jakýkoli literární samizdat, nebo dokonce exilovou knihu.“
Vzápětí obdržel vzkaz potrefeného housera:
„Stroži!
sděluji Vám, že až Vás někde uvidím či potkám, přistoupím k Vám a jednu Vám
ubalím čili dám Vám pěstí. Už jsem Vás několikrát žádal, abyste o mně přestal
šířit smyšlenky, avšak vidím, že marně. Upozorňuji Vás, že to myslím zcela
vážně.
Bez úcty
Jiří Peňás“
Peňás působí coby redaktor a komentátor Lidových novin, kde mu tato stylistická a lidská úroveň zřejmě postačuje. Nositel hrdého titulu „Novinářská křepelka“ z roku 1998 se konečně stal „Skalním orlem“ české prorežimní publicistiky, respektive poblicistiky, a žhavým kandidátem přízviska „Česká mlátička“.
P. S. Podobnost s bijci Mackem a Kalouskem není nikterak náhodná.
Autor: ks
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)