Současný český knižní trh, zaplavovaný často podřadnou komerční literární pakulturou, nepřekypuje dostatkem skutečně hodnotných děl naší české národní kultury. Vůči literaturám z jiných kontinentů, speciálně z Afriky a arabských zemí, pak často v nakladatelské praxi proniká nadřazené evropocentristické stanovisko, odsunující tuto afro-arabskou literaturu na okraj literárního dění. Přitom tato literatura velmi výstižným uměleckým způsobem seznamuje nejen afrického nebo arabského čtenáře se skutečným životem afrických a arabských zemí, viděných nejen zkreslujícím propagandistickým pohledem buržoazních masmédií USA a kapitalistické Evropy.
   V té dnešní katastrofální situaci maločeského lumpenkapitalismu nelze než vyjádřit hlubokou vděčnost a dík takovým nadšencům jako je Jaromír Hajský (1955), arabista, absolvent pražské VŠE (1978), který služebně strávil víc než deset let v arabských zemích severní Afriky a který se k překladům krásné literatury arabských zemí dopracoval láskou k arabskému jazyku a k teritoriu. Z jeho překladů je nutno zmínit alespoň knihu Nizár Kabbání - kníže lyriků, básník pro všechny vydanou v pražském nakladatelství Dar Ibn Rushd v roce 2000, jakož i jeho vlastní knihu Příběh básníka ze země královny Bilkís, vydanou pražským nakladatelstvím Babylón jako publikace Centra al-Jawahiri v roce 2002, obsahující zhodnocení básnické tvorby velkého arabského milovníka naší krásné Prahy, jemenského básníka Muhammada aš-Šarafího, který řadu let působil v České republice jako chargé d'affaires Jemenské republiky. A samozřejmě i uchvacujícího českého překladu jeho citově bohatých básní.
   Jaromír Hajský je pokorně zamilovaný do Libye, země předkládané našemu občanovi soustavně ve zkreslující propagandistické podobě. Náš překladatel je naplněn v pravdě orientální vroucností ke svým libyjským autorům, s jejichž povídkami máme možnost se seznámit v knížce SVÁTEK NA ZEMI (Moderní libyjské povídky), vydané pražským nakladatelstvím Dar Ibn Rushd v tomto roce. Ve svém úvodním slově překladatele říká: »Libye, exotická africká země, ležící hned za středomořskými humny Evropy, je pro nás stále zemí lvů. Tedy oblastí pramálo známou. V obecném povědomí ji máme jen jako zemi ropy, moře, pouště a snad ještě umělé řeky. Pak už ji známe jen z leckdy poměrně zmatečních zpráv politických.« (Zde musíme vysoce ocenit autorovo skutečně diplomaticky eufemistické hodnocení známé protilibyjské propagandy.) Hajský se táže: »Libyjská povídka. Jaká vlastně je? A je vůbec?« A v závěru úvodu odpovídá: »Libyjská povídka je hluboce lidská.«
   Český překladatel to pak dokazuje na povídkách čtyř libyjských spisovatelů. Abdalla al-Gweirí (1931-1994), syn chudobného libyjského uprchlíka před italskou agresí, pobýval rovněž v Egyptě a v Tunisku a jeho příběhy (jedna povídka dala i název knížce) obsahují zážitky z neradostného dětství, vzpomínky na válku a na bídu. Jsou to příběhy prosté jak skýva chleba, která i notně okoralá má cenu života. Abdalla al-Gweirí je prostě lidství bez zbytečných slov. Autor to vyjadřuje těmito slovy: »Svátek musí být tady... na zemi... pro nás... pro všechny... pro mě... i pro ostatní.« (str. 16)
   Jestliže s prvním výše uvedeným autorem se Jaromír Hajský neměl možnost setkat, pak Alí Mustafa al-Misrátí (nar. 1926) se stal jeho spolubesedníkem v tripolských kavárnách. Libyjského básníka jmenuje s hlubokou přátelskou uctivostí jako profesora života a ducha dobré Libye. Jak blízká je evropským pamětníkům doby jeho brilantní povídka Muž, který zemřel dvakrát, o smutném osudu jednoho mudžáhida, který zraněn přežil popravu spolubojovníků italskými fašisty, aby pak byl popraven vlastními lidmi (str. 32-43). Hajský výstižně konstatuje. »Jeho hrdinou je malý velký člověk, jehož životní příběh zachycuje s velikou opravdovostí.«
   Dalším libyjským autorem je Ahmad Ibrahim al-Fakíh (nar. 1942). Český překlad jeho povídky Smrt mravence byl díky Hajskému hotový dříve, než povídka vyšla v libyjském literárním sborníku al-Fusúl al-Arb'a a v egyptském deníku al-Ahrám. V povídce jde o satiru na lidi ku chvále mravenců. »Košaté snové zahrady rozpačitého beduína«, jak spisovatele charakterizuje jeho český překladatel, který měl čest se s ním osobně setkat, jsou zobrazeny v povídce Muž, který v životě neviděl řeku, jež končí slovy: »Ta řeka přece někde musí být. Nezastaví se, dokud na ni nenarazí, nevrhne se do ní a neskončí muka těch dlouhých let, která prožil, aniž by jedinkrát viděl řeku.« (str. 95)
   S Ibrahimem al-Kauní (nar. 1948), prvním libyjským spisovatelem, který dosáhl mezinárodní proslulosti a jehož díla byla přeložena do mnoha cizích jazyků, se Jaromír Hajský osobně nesetkal. Ibrahim al-Kauní je představitelem pouštní literatury, nomád svého nitra, nekonečný vypravěč nekonečné pouště. O hrdinném boji Libyjců proti italofašistickým okupantům vypovídá al-Kauního povídka Ta veliká oáza zní zpěvem (str. 124-131), uvedená rozhovorem generála Grazianiho, vrchního velitele italských vojsk během surové vyhlazovací války proti Libyjcům, a libyjským národním hrdinou, vůdcem protiitalského odboje Omarem al-Machtárem (1860-1931), před jeho popravou fašistickými okupanty.
   Milovníkovi arabské literatury Jaromíru Hajskému se sluší vyjádřit dík za jeho obětavou překladatelskou práci, která nám umožňuje seznámit se s bohatstvím libyjské literatury.

   Překladatel Ing. Jaromír Hajský v úterý 11. listopadu zemřel

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]