Banskobystrické vydavatelství Adade, s.r.o. vydalo letos na jaře (s vročením 2000) výbor z publicistiky významného spisovatele a současného slovenského velvyslance v České republice Ladislava Balleka Zlatý stôl. Sličně vypravená knížka (náklad 1000, ilustrace Dušana Jariny) je souborem 48 esejů, fejetonů a veřejných projevů z let 1974-1999. Tematicky a žánrově pestrý výběr textů upoutá pozorného čtenáře svou vnitřní konzistentností a estetickou přesvědčivostí, která vypovídá jak o osobnostním profilu letos šedesátiletého autora, o jeho uměleckých zdrojích a názorech, tak i o jeho hodnoceních uplynulého společenského vývoje a v širším slova smyslu o autorově pohledu na svět.
   Ballek, "rodák z južných krajín s koreňmi severskými", působivě a citlivě hovoří o rodinných a rodových vztazích, o souznění s přírodou, ale také o národní a občanské identitě. Slovenskost se mu spojuje s dvojím regionálním východiskem, neboť pochází z jižních rovinatých Šahů na slovensko-maďarské hranici a v dětství a dospívání byl silně ovlivněn hornatou krajinou předků, žijících na středním a severním Slovensku. Národní příslušnost nechápe izolovaně, ale spatřuje ji jako součást československého územního a kulturního prostoru v zakotvení středoevropském, šířeji evropském, univerzálním a všelidském. Jeho úvahy vyrůstají z vědomí hluboké kulturní sounáležitosti česko-slovenské, která je trvalejší než dobová politická rozhodnutí.
   Píše-li, že "literatúra je mi blízka, politika nie je mi vzdialená", vypovídá to o jeho životní dráze a uměleckém osudu. V minulých desetiletích pracoval postupně v rozhlase, jeho literární činnost provázela práce v slovenských a československých kulturních institucích, v devadesátých letech byl poslancem SNR a v současnosti je pověřen významnou diplomatickou funkcí. Ve všech těchto činnostech, které spolu úzce souvisejí, vidí jako základní východisko kulturní fenomén. Kulturu chápe v nejširším slova smyslu jako jednotu materiálních, přírodních a duchovních hodnot, které vytvářely nesčetné generace mnohých národů a etnik převážně bez ideologické předpojatosti a omezenosti. "Kultúru nemožno založiť od roku jedna, či od revolúcie tej a tej. V kultúre možno se všetkou úctou pokračovať" píše a zdůrazňuje, že "prechodné, prevratné časy sú bojovné, zriedkakedy nábožné, spravidla málo kulturné." Kritické myšlení, které akceptuje, není v jeho pojetí ani hysterickým pomlouváním hodnot často rozporné minulosti, ani sluhovskou devotností k mnohým jevům současnosti. Za výsostné poslání kultury považuje její úlohu v reformování společnosti, čehož není v takové míře schopna ani politika, ani ideologie.
   Vědomí souvislostí a návazností Ballekových statí je zřetelné i v literárním slova smyslu. Autorovy publicistické texty jsou ozvěnou jeho povídek a románů s častou přítomností lyrismu i oblibou epické šíře vyprávění, čímž intuitivně navazuje na osobitou tradici slovenské lyrizované prózy. Ve fejetonech a esejích se mihne i pohádková krása, dýchá z nich pohoda, laskavost a porozumění. Texty úvahové svou promyšleností a tolerantností čtenáře inspirují k aktuálním reflexím. I z tohoto hlediska jde o knihu pro české publikum ojedinělou, podnětnou a potřebnou.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]