PAULÍNA SABOLOVÁ

Staré ženy

Už je všechno drahé
Zdražila i ropa
Jen při jedné kávě dne
v kavárně Evropa
sedí revma a dna
A staré ženy
Sedí staré dámy
Kdysi žádoucí a krásné
i básně o nich
jako oči posmutněly
Nosy jim křiví brýle
a tváře a šíje
jsou srolované jako punčocha
a do ucha
s námahou
porcelánová ústa trousí
co bylo nedávno - jakoby včera
to se ani říci nedá
jaká je dnes bída
Dnes je též krásně
venku
(jen v srdci mráz)
ale sedí uvnitř -
v zastavárně je už v pořadí
třetí
zlatá jehlice do klobouku
a větřík věje
Dávnou slávu vzal by z hlavy
I tak se mezi lidmi praví
že nikdo nenosí na prstech
po dvou zlatých kroužcích
- znak smutné vdovy
a znak věrné družky
Takže
pozor milé dámy!
Prsteny se kradou
už rovnou s prsty
i kabelku v roztřeseném klíně
kde je odloženo na uhlí
nájemné
a na rakev
pokud smrt přijde
je třeba hlídat
Pravila jedna žena
že dvakrát otáčí si řemínek taštičky
kolem ramen!
A ta morálka!
Bože
ech
kam se podíváš samý hřích
Kde je ten čas
kde polibek letmý a nevinný
a kde den který obsypaly květiny!
Vzpomínka L'amour
stéká po unaveném víčku
Už není proč
Už není o čem
Teskní
Jako na rozcestí
otáčejí se za prvním kolotočem

Ze slovenštiny přeložila EVA FRANTINOVÁ

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]