V jednom ze svých nabádavých pořadů, tentokrát na stanici Praha dvě, nazvaném Jak já to vidím, promluvil Český rozhlas ústy p. Tomského, "publicisty a nakladatele", který by si sice mohl říkat intelektuál, ale nestojí o to, a vysvětlil posluchačům, jak je to s elitami a intelektuály. Na jedné straně, uvedl p. Tomský, elity tu jsou a je to v pořádku, je třeba ale odlišit je od těch, co se za ně jen považovaly (a byly za ně dokonce považovány). Pro ty první je dobře zřizovat elitní školy, do nichž by směli ti, co na to mají (samozřejmě schopnostmi, o penězích se p. Tomský nezmínil, takže určitě o ně nepůjde) a nesměli ti, co na to nemají. Takže jestliže dříve vznikaly elity v diskusi se společností a nezávisle na ní a na jejích mocenských programech, tentokrát si je společnost vyrobí sama podle svého, a dodá je jako každé jiné zboží na trh. Budou to samozřejmě elity placené, zaměstnanecké a jediným důvodem jejich kritického postoje vůči stávající společnosti by mohla být jejich malá cena na trhu, nízký plat. Čímž by byly odstraněny ty elity, které elitami nebyly a jen se za ně považovaly, to znamená spisovatelé, novináři, ekologové a především takzvaní intelektuálové. Na ty je třeba dát si zvlášť pozor, domnívá se p. Tomský, protože ochotně (a tu hlas p. Tomského nabyl na důrazu) podléhají takovým "pitomostem a zločinnostem", jakými jsou marxismus a komunismus. Je třeba vzít si ponaučení z hospod, tam vládne, uvedl p. Tomský, zdravý rozum (v tom případě by ovšem bylo možné dobře žáky a studenty do elitních škol vybírat právě odtud). S tím vším pak souvisí autorita, kterou se intelektuálové domnívali mít. Ta je podle p. Tomského pouze epistemická, nesouvisí tudíž s nějakým světonázorem, ale s odborností v určitém oboru. Takže už žádné společenské postoje a soudy, z intelektuálů se buď stanou zase jen odborníci, jakými byli, než začali bůhvíproč kritizovat to, do čeho jim nic nebylo, nebo se v televizi a ani v rozhlase neobjeví a neozvou. Už od francouzské revoluce šel svět šejdrem, protože intelektuály (tu p. Tomský jako odstrašující příklad uvedl J. P. Sartra) bral vážně. Nové epistemické elity však vlastně ani žádnými elitami nebudou, zdůraznil p. Tomský, protože jejich členové nebudou tvořit žádné skupiny (na skupiny vůbec pozor, to je zdroj veškerého zla, má-li nějaké požadavky jednotlivec, tak se to dá vždycky nějak vyřídit, se skupinami je to už horší, o společenských třídách nemluvě, o těch se p. Tomský pro jistotu raději nezmínil, aby posluchače nevyděsil), budou tu prostě elitní jednotlivci a lid se bude radovat, že jej k ničemu špatnému neponoukají, jak to dělávali intelektuálové. A demokracie a trh (p. Tomský svou instruktáž korunoval právě tím, že obě tyto substance ideální společnosti ideálně a jednou provždy spojil v pevný celek) konečně vydají své kýžené plody. Neboť, potěšil se nakonec, demokracie je diskuse, a právě tento slavný Masarykův výrok si vzali za své ve Spojených státech, čímž jsme se konečně této velké zemi, která nám neustále nezištně dodává vzory a rady, maličko odvděčili a něco jí sami poskytli. Tu p. Tomský samozřejmě neměl na mysli diskusi mezi společenskými skupinami, ty nekončívají dobře, ani mezi intelektuály, ale diskusi mezi elitními žáky elitních škol o tom, co se v nich naučili. Té budou žáci škol neelitních bedlivě naslouchat, aby taky něco pochytili, a na povel (jako v televizi) tleskat.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]