EVA FRANTINOVÁ

   Pokusila se česká literatura přelomu století zobrazit stav světa?
   Obrys-Kmen ze sebe udělal klauna, odběhl odlíčit si nos do zákulisí a nás nechal s otevřenými ústy před oponou. Vy asi nevíte, že jeden z jeho redaktorů toužil být jako dítě kouzelníkem a vyjednal si audienci u ředitele Jitexu Písek, který mu věnoval na první vystoupení pytel barevných odstřižků. Jenže já jsem v šedém světě, když čtu samá Nevím, anebo Taková kniha neexistuje, a Století zůstane bez obrazu, Třeba se dočkáme, Je to pustina, Jsem z toho smutnej jako karavana, Kéž by, žel... ách joj, jojjojjoj..., tak aspoň dopisuji drobné prózy s názvem Dřevěné slunce, už je jich sto třicet, je to trochu pokračování Vteřinových románů, možná se tady vytahuju jak kdysi v Josefodole na láhev okurek ve spíži, před kterou matka volala na tetu Helenku nicjínedávejte, nicjínedávejte - a okurky byly ještě výtečnější, vytahuju se v modrých teplácích na gumu jen na svoji láhev, jenom na tu svou, jen tu jedinou, a na dně vidím Kosti jsou vrženy, pak Prahu dvouvěžatou, a jako listy cibulí náš sborník Na druhém břehu, a když nahmatám celofánové víčko, všimnu si dalších, a tu je třeba Uher, Cigánek a Blahutová, a támhle v dálce - Kopeček!



   KAREL SÝS

   Pokusila se česká literatura přelomu století zobrazit stav světa?
   Schválně, a uznávám, že snad i trochu lstivě, jsem čekal s odpovědí na první anketní ohlasy. A ty mi potvrdily původní odhad, že totiž většina účastníků odpoví, že česká literatura se zobrazit stav světa nepokusila.
   Jenže tak to není! Jednak většina respondentů jako by nebrala v úvahu sama sebe a spisovatele s obdobným údělem a podrobila zkoumání jen "tamty", ty z druhého břehu, ty za tržní vodou. Ale i "tamti" zobrazili stav svého vnitřního světa právě tím, že před vpádem reality strčili hlavu do písku.
   Pštros je cenný lakmusový papírek. Když panuje pohoda, vesele se rozhlíží po savaně. Ale sotva se něco šustne, už reaguje - sice po svém, sice zavrženíhodně, ale vlastně velice prakticky. Vždyť oním populárním úhybným manévrem chrání své nadání, i když třeba ani žádné nemá! Jinak řečeno: žádná odpověď? taky odpověď.
   A pak je mnoho spisovatelů nejrůznější úrovně, kteří neodolali a nechali svými optimistickými opusy proudit spodní vodu nejistoty, zda je opravdu všecko to pravé ořechové. A to i takoví matadoři primitivní pravice, jako je snad už všemi cenami mazaný, týdně blábolivý Pavlík Morozov Šrut ze Salonu Práva.
   Něco nehraje, něco skřípe, něco se divně přesýpá v hodinách, písek teče jinam... Samozřejmě se jedná jen o detaily v jinak nejlepším z možných světů! Oni se přece ještě mají dobře, ba nejlépe, a jestli ostatní nemají na chleba, ať si kupují housky. A jestli nemají na kamenné nakladatelství, ať je tiskne na prsa samizdat. Jenže v koutku vysmahlé duše žere červ - co když přece? Inu, čeká je optimistická tragédie!
   Avšak přibývá těch, co jsou nelíčeně zděšeni nad stavem kalných vod na českých tocích a patocích. A začínají chápat, že byli obelstěni vlastními či dovezenými iluzemi a obelstěný spisovatel je velice rozhněvaný spisovatel.
   A hrozny hněvu, které už už uzrávají, ty se panečku pronesou!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]