Už bychom se, věrni staré zásadě o mrtvých jen dobře, nevraceli k nedávné smrti Pavla Tigrida. Říjnové vydání měsíčníku Perspektivy, přílohy Katolického týdeníku, se však pustilo do odvážné diskuse nad posledním Tigridovým hříchem...
   Vyvolal ji J. Vogeltanz z Poběžovic, který se jako čtenář katolického tisku pozastavil nad rozdílným hodnocením dvou sebevražd. Zatímco postoj k dobrovolné smrti herce Vlastimila Brodského byl zdrženlivý a rozpačitý, u Tigrida byl vyjadřován obdiv nad tzv. elegancí či noblesou způsobu jeho odchodu. Vogeltanz dospěl k závěru, že "při značné absenci víry v Čechách to může mít hrozivé následky".
   Křesťané těžko chápou postup biskupa Václava Malého, který odcestoval do Francie, aby tam osobně podle všech římsko-katolických rituálů pohřbil muže jiné víry. Je opravdu nebývalé, aby katolický kněz žehnal rakvi ozdobené Davidovou hvězdou, tak daleko ekumenismus Vatikánu ještě nedospěl. A stejně neobvyklé je, že nikoli nějaký popletený kaplan, ale přímo eminence vyprovází na poslední cestu nepokřtěného, ke všemu ještě sebevraha. Církev to zásadně nedělá a dokud hřbitovy byly jejím majetkem, tělesné pozůstatky sebevrahů v katolické hlíně zetlít nesměly. Duše takových totiž nepřijímal ani očistec. Vzpomeňme na Bezručovu Maryčku Magdonovu, zahrabanou bez obřadu na Starých Hamrech daleko za hřbitovní zeď.
   Teolog Piero Petrosillo v encyklopedii Křesťanství od A do Z (u nás ji vydalo Karmelitánské nakladatelství) postoj církve k sebevraždě zformuloval slovy: "Poněvadž každý lidský život je posvátný od chvíle početí až do smrti, protože lidská osobnost byla chtěna pro ni samu k obrazu a podobnosti Boha živého a svatého, je sebevražda těžkým proviněním vůči Bohu. Zároveň je i urážkou blíženecké lásky, protože nespravedlivě láme svazky solidarity s rodinným společenstvím, s národní i lidskou společností".
   Jak z toho ven, když šlo o Tigrida? Z úzkých se biskup Malý pokusil v Katolickém týdeníku vybruslit slovy, že "celá záležitost je vnímána mylným náhledem a vytváří pochybný precedent pro naše vnímání". Těm, kdo biskupské kropení Tigridovy rakve hodnotili jako chybu, Malý ocitoval Písmo: "Nesuďte a nebudete souzeni". A těm, kdo tvrdí, že Tigrid sebevraždou těžce zhřešil, biskup vzkázal, že "soud patří jedině Hospodinu, který prohledá srdce i ledví".
   O zřejmě předposledním těžkém Tigridově hříchu nedávno hovořil režisér Krejčík v televizním dokumentu Národ sobě. Ukázal v něm, jak mimořádně sprostě se Voršilky obohatily na prodeji tomuto řádu nikdy nepatřící provozní budovy Národního divadla a jak na to naše první scéna dosud doplácí. V pořadu průkazně zaznělo, že Pavel Tigrid v této cause coby ministr kultury Klausovy vlády spáchal trestný čin. O tom katolický tisk nediskutuje, ale biskupovými ústy Tigrida očišťuje z jeho úplně posledního hříchu.
   Naše tolik zásadová církev svatá je pragmatická, Desatero a slovo boží vykládá, jak se jí to zrovna hodí. Brodský nebyl disident. Tigrid ano. V tom je rozdíl. Nikoli v jejich sebevraždě!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]