STANISLAV ZEMAN
Tenkrát
Cinkali jsme spolu v naději
Náhodná lásko z Letné
Klíči od našich králíkáren
Tři plus jedna na sídlišti
Znělo nám to jako zvony
Co rozbouří oceány
Kdepak umíráček slyšeti
Tenkrát
Žena rybáře
Slyšel jsem o ní
Od jejího muže
Už ho nevyhlíží
Vrací-li se z moře
Neplete sítě
A nechce mu dát syna
Břehů prý ubývá
Sulika
Píseň mládí
Mého otce
Svazáka i zpěváka
Mládežnického souboru
Šťastný zítřek
Naučil se ji zde
Jednou v létě
V třiapadesátém
Byl jí plný
Ještě cestou ze zkoušky
Proto se stavil v hostinci
Podělit se o ni
Byli tam muzikanti
Jako každou sobotu
Harmonikář a trumpetista
Basista a bubeník
Padla jim do noty
Hned jak otec spustil
Hráli ji až do půlnoci
Potom táhli vesnicí
S celou hospodou
Ke svým blízkým
S milovanou Sulikou
Nikdo však o ni nestál
Před nedělním ránem
Vyhnali je do polí
Zklamáni usnuli v žitě
Po boku Suliky
A v dobré víře
Ve slunné jitro
Prvního dne
Roku jedna
Po našem letopočtu
Jak se stát velmistrem
Položit krále
V předposledním tahu
Vyhrané partie
Na prestižním turnaji
O zlaté kameny
Potom vstát
Uklonit se soupeři
A popřát mu k vítězství
Vánoční pozdrav
Teple se oblékl
Zamkl byt
Odešel do města
V trafice koupil pohlednici
V parku se posadil na lavičku
Na pohlednici napsal pozdrav
Pohlednici vhodil do schránky
Vrátil se domů
Zapálil svíčku
A čekal
Až zazvoní listonoš
Když...
Když ti nahoře
Vzývají pravdu
Tak ti dole
Větří lež
Když ti nahoře
Vzývají lásku
Tak ti dole
Větří nenávist
Kdy ti nahoře
Vzývají život
Tak ti dole
Větří smrt
Jako dvanácterák
V jelení oboře
Vybrán k odstřelu
Zámeckým pánem
MICHAL POLICKÝ
Zabili chlapci holoubka
Zabili chlapci holoubka
aby jim z peříček na čelence
kapala po tvářích ještě teplá krev
a oni ji mohli potají ochutnat
A to se s nimi potom točil svět
protože teplo opájí
a rudá barva rozběsní
i senilního toreadora
Obvaž jim lásko ty rány
a vstane z mrtvých holoubek
Necháš-li lásko ty rány být
zítra si přijdou pro tebe
Královna definitivní tichosti
Líbezná tišinka
v závoji bědném
za jejím voláním
každý se zvednem
jen jednou jedinkrát
objímá milé
políbí na spánek
podobna víle
milovat nelze ji
rád míti přece
nahé nás vykoupe
v podsvětí v řece
nemá dar naděje
v pohledu skelném
květinou nevoní
proto k ní nelnem
královna tichosti
sten v růži klatý
vpálen má symbol svůj
ornament zlatý
Zažívání
Zažíváme pro zapomnění
když jsme na dně píšem básně
To nás potom bolí zápěstí
Vymýtáme andílky ďáblem
Do kapsy schováme krabičku s kobylkou
cítíme jak dupe
V orchestru sousedovi po levé ruce
smyčcem vypícháváme pravé oko
A hlávky zelné pravdy
tlejí spolu s jablky v přebytcích
které nevykoupil stát
A nožka v rytmu života si podupává
a jemně jí to neladí
Poštolky kroužkované
milujete svět ale já ne
Karafiátový svět
Je přísně zakázáno
šeptat dívkám verše
neboť střípky nevinnosti
jsou příliš křehké na slova
A ty dívky které uslyšely básně
pak plakaly do křídel labutí
jež tíhou slzí nedovedly létat
a hnízdily v skrytu duší
Vážení pánové
dívkám nikdy nešeptáme verše
aby předešlo se dojetí
a slova zůstala jen slovy
+ + +
Koupím ti vybudu pro tebe
poštolko s chřípím od krve
gilotinu mírou k tvé šíji
Nevlastní dcero revolucí
kříženče meče a kápě
těch znamení ve věčné říji
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)