Přetiskujeme z internetového oficiózního Portálu české literatury rozhovor, který vedl režimní redaktor Radim Kopáč s "neoficiálním" básníkem Pavlem J. Hejátkem


   Věnoval se muzice, fandil rastafariánství, vydal tři básnické sbírky: Hlenobytí (2001), Tanec kostlivců (2005) - a naposledy, v říjnu t. r., Pomníky z asfaltu. Pavel J. Hejátko, narozen 1975 v Rakovníku, dnes žije v Zahrádce u Náměště nad Oslavou a představuje se na stránce: www.pjh.cz.
   
   Do své novinky jste si přizval Karla Sýse jako autora předmluvy a Alexeje Mikuláška jako autora doslovu. Jak se s těmito kádry české normalizační kultury snášíte?
   Proč volíte hned zpočátku tak konfrontační tón? Pochopitelně nevím, jak vám osobně daní pánové ublížili, ale myslím, že asi nijak. Že je to jen z důvodu, že nebyli ve své "nejproduktivnější" době na straně menšiny? Budu proto opovrhovat celým národem? Můžeme se dostat k otázkám typu, kolik bylo v tomto státě skutečných komunistů, skutečných disidentů nebo těch, kteří byli ve straně "kvůli rodině". A mnozí ten systém také rozvraceli zevnitř, že? Sám vidíte, jak je takovéto členění humorné. Mne osobně nemůžete vzhledem k věku nařknout z jakéhosi morálního pochybení a už vůbec ne z toho, že bych nedbal cti, morálky a svědomí. To, že tyhle pojmy dnešní doba zprofanovala naprosto stejně jako ta minulá, je otázkou soudu spíše božího; přesto jsem ateista. Ve své tvorbě se zabývám právě tímto: mezi základní premisy řadím otázku kolektivní viny, význam slov zrada, svoboda, demokracie.
   Pana Sýse si pamatuji ještě ze základní školy, kdy jsem se musel učit nějakou jeho báseň. Pana Mikuláška jsem poznal v Obrysu-Kmeni, kam napsal recenzi na mé první dvě sbírky. Oslovil jsem je nikoli proto, že se jim moje poezie líbí, ale proto, že naše dosavadní komunikace, byť jen virtuální, byla vždy přímá. Chci tím říct, že oba pánové vždy na rovinu napsali, co si o dané věci myslí, a to není dnes věru běžné. Zvláště ne v této branži. Zrovna tak mne již dávno oba varovali, že pokud budu chtít úvodník a doslov právě od nich, vystavuji se v budoucnu jistým represím - a jak vidíte, měli asi pravdu. Váš dotaz a narážka nejsou zdaleka první...

   Ke své poezii přidáváte "sociálně-politická". Mají básně za něco bojovat, být angažované? Nestávají se pak jenom ideologickou fanglí?
   Básně mohou být jakékoliv. Záleží přece nejvíce na tvůrci a čtenářích. Navíc si myslím, že moje poezie není angažovaná. Jste zatím, tuším, třetí člověk, který tuto definici použil, a upřímně řečeno, myslím si, že je neadekvátní. Já se v poezii v ničem neangažuji a nikdy jsem se neangažoval. Pokud se v něčem v životě angažuji, tak báseň ani jako prostředek, ani jako cíl nepoužívám. Již z principu! Protože tím se kurví jak umění, tak politika. Pochopitelně každý umělec je jenom člověk. Na druhou stranu právě umělec by měl být ve svých určitých postojích pevnější než tzv. obyčejný člověk. Pokud moji poezii někdo vykládá politicky (o nikom takovém ovšem nevím!), je to proti mé vůli a rozhodně bych se proti tomu ohradil.

   Jaký smysl tedy básním přikládáte?
   Myslím si, že určitým (nikoli však primárním) smyslem umění má být poukazovat. Naznačovat. Říkat nahlas. Ovšem nedávat řešení. Natož rozřešení...

   Má poezie vůbec nějakou sílu? Třeba změnit svět?
   Otázku, jestli se dá veršem změnit svět, beru za zajímavou! Podle toho, píšete-li verše pro potenciální vítěze, anebo pro poražené. A to jak předem, tak později. Možná i tohle je jeden z úhlů pohledu.

   Jako vzory pro svoji poezii berete Karla Kryla a Egona Bondyho - čím vás oslovili?
   Slovo vzor bych používal opatrněji - a asi i v souvislosti s jinými událostmi. Oslovili, to je již jiná. Každý něčím jiným. Kryl především podstatou svého života a svou tvorbou. Jako básníka jej považuji za pravděpodobně nejlepšího ve druhé polovině 20. století v československé literatuře. Což je ovšem absurdní, protože on tvořil hlavně v Německu. S Bondym je to složitější, neboť jeho úloha morálního nestora pokulhává, vzhledem ke známým skutečnostem o jisté jeho spolupráci. Na druhou stranu se dnes již víceméně smiřujeme s tím, že "to" k Bondymu patřilo - a že jeho dílo je velké a kvalitní.

   Vaše nová knížka se jmenuje Pomníky z asfaltu. Kam tím názvem míříte?
   Aniž bych to s ním kdy řešil, napsal to v úvodu k mé knize zmiňovaný Karel Sýs. Jde o metaforu; tu jsem ostatně použil u všech názvů svých dosavadních sbírek. I dnes stavíme pomníky různým lidem, leckdy epigonům sebe sama, a ty pomníky by měly být spíše z asfaltu než z mramoru. Protože až se jednou zas budou přepisovat dějiny - a o jejich cykličnosti a cirkulaci se snad nebudeme přít, stačí se podívat do historie -, nastane příštím generacím velká práce s jejich odstraňováním. Kdyby ty pomníky byly z asfaltu, roztály by třeba časem.

   V několika předchozích rozhovorech jste se svěřil, že jste příslušníkem "současného disentu". Jaký disent máte na mysli?
   Tuhle terminologii jsem nikdy nepoužíval sám za sebe. Vždy mně ji jako nálepku někdo přisoudil - a asi věděl proč. Když se podíváte do Slovníku cizích slov, zjistíte, že slovo "disent" znamená seskupení jedinců jiného smýšlení. Takto je tohle slovo chápáno kdekoli v zahraničí. Kdekoli: na východě i západě od našich hranic. Kdekoli, jen ne u nás! Nikdy jsem se netajil svým rozčarováním z toho, co se tu od listopadu 1989 dělo. Ale pozor: neříkal jsem a ani neříkám, že listopad 1989 byl z historického hlediska omyl. Říkal jsem a říkám, že se vše událo pravděpodobně jinak, než jak se to dnešní děti učí. A že to, co se v posledních devatenácti letech děje, je z mého hlediska nenaplnění původních politických slibů a apelů. Ale to by bylo na samostatnou knihu...

   Sledujete současnou českou literaturu?
   Sleduji. A myslím si, že o ní mám dobrý přehled.

   Co dalšího si o ní myslíte?
   Považuji ji za hodně mírně řečeno průměrnou. Nemá ani zdaleka na českou literaturu v době obrození nebo literaturu prvorepublikovou. A to jak v poezii, tak v próze. Jsou tu snad tři čtyři autoři, kteří mají čím oslovit. Ti jsou ale ze všech stran obklopeni průměrem natolik, že dostat se z toho ven a neolizovat přitom ani jednomu z těch průměrných šediváků koule, je takřka nemožné...

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]