Osmaosmdesátistránková knížka na křídě a v sympatické grafické úpravě Věry Šejnové POD VALDICKOU BRANOU (vydal Městský úřad v Jičíně s vročením 2004 a v počtu 600 kusů), přináší podle podtitulu fakta o nejznámějších jičínských osobnostech, spolcích, stavbách, institucích, školách a událostech. Autorka příručky, archivářka Eva Bílková, která působí v nedalekých Starých Hradech a Jičín poznávala už jako studentka střední školy (maturovala 1974), uložila do ní vzácně věcným slohem tolik dat, informací i úhrnného poznání, kolik jich bývá u podobných publikací, když na nich pracoval buď celý kolektiv, anebo jsou víceméně jediným výsledkem dlouhého celoživotního úsilí autora žijícího dějinami a kulturou "svého" města.
   Evě Bílkové se podařilo do její knížky dostat bezmála každého a skoro vše, komu a čemu Jičín vděčí za oprávněnou pověst města mimořádně kulturně vyspělého. Přitom Bílková je autorka všestranného rozhledu a zájmů, zaslouženou pozornost vzbudily dvě její práce, studie o Družstevní práci Národní 36 (1988), která vyšla jako jubilejní tisk k 35. výročí Odeonu (sídlícího v někdejší budově DP), a sborník k výročí základního díla K. J. Erbena Kytice v nás (2003). Na knížku Pod Valdickou branou se připravila i publikací Osobnosti spjaté s gymnáziem v Jičíně (1999), kterou sestavila se svým mužem Karolem, autorem obdobné knížky Kdo je kdo v dějinách Sobotecka (1955). A jen tak na okraj: obě dcery Evy a Karola Bílkových už jsou také publikačně činné: Eva roku 1995 publikovala Adventní a vánoční zvyky na Libáňsku, Jitka loni Dějiny obce Sedliště. Bílkovi, o nichž platí, že "píše celá rodina", našli možná i pro to vzor v Jičíně. Mezi čtyřiceti (většinou jednostránkovými) personálními hesly v knize Pod Valdickou branou jsou také dvě "rodinná": o průmyslnické rodině Knotků a o rodině Volfů; jak advokát František Volf, vrstevník Vrchlického (Vrchlický našel v jeho ženě svou poslední a nejdražší přítelkyni), tak jeho syn Svatopluk, rovněž advokát, a také jejich děti se iniciativně podíleli na kulturním, zejména hudebním životě města. Neobyčejně cenný je v knize Pod Valdickou branou místy podrobně anotovaný soupis kulturních a politických spolků (v dalším vydání by byl jistě zajímavý i soupis politických stran v městě kdy působících), zájmových souborů a klubů (mezi 26 záznamy je i Literární jednota z let 1880-1925), soupisy organizací sportovních a tělovýchovných (14 položek), budov, úřadů a institucí (12 záznamů, samostatné heslo kupodivu nemá Valdická brána), hned třinácti tiskáren, osmi knihkupectví (ten bude jistě později rozšířen o četná knihkupectví starší, zaniklá) a 37 (!) periodik (kdo už dnes u nás ví, že v letech 1902-1909 v Jičíně vycházely francouzsky psané Causeries francaises, jejichž redaktorem a vydavatelem byl J. Š. Kubín?) jakož i 24 škol.
   Kromě své první hodnoty spolehlivé menší kulturní encyklopedie města má tahle publikace i náboj inspirativní, například pro editory: nestálo by za to vydat aspoň výbor z Kubínových francouzských Hovorů anebo třeba strojopisné paměti Svatopluka Volfa? Ty jsem četl, za vydání rozhodně stojí.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]