Jsou výstavy, které svým způsobem splní očekávání, některé je dokonce předčí jak koncepcí, námětem, záměrem, tak konkrétní realizací. K úspěšnosti výstavy však patří i její společenský odraz, který se nejprůkazněji zrcadlí v návštěvnosti. Výstava, u které jsou tyto předpoklady v plné míře naplněny, probíhá ve výstavních sálech Paláce Kinských na Staroměstském náměstí (do 13. ledna 2008). Je výstižně nazvaná Václav Hollar a Evropa mezi životem a zmarem. To, že poukazujeme na výstižnost názvu výstavy, není jen zdvořilostní fráze. Čas vyměřený Václavu Hollarovi byl opravdu časem zmaru, zmaru třicetileté války, která proměnila velkou část Evropy v ruiny. Právě v tomto čase a jemu navzdory dovedl Wenceslaus Hollar Bohemus, jak se zásadně podepisoval, aby zdůraznil svůj český původ, vytvořit doslova gigantické dílo. Máme na mysli gigantičnost nejen co do množství a tematické rozmanitosti grafických listů, ale zároveň i jedinečné umělecké úrovně.
   Hollar byl Evropanem v pravém slova smyslu. Narodil se v Praze (13. 7. 1607) a zemřel v Londýně (25. 3. 1677, pochován ve Westminsteru). Právě letošního roku se tedy sešla dvě významná výročí - 400 let od narození a 330 let od úmrtí. K těmto výročím musíme v rámci českého výtvarného života přičíst i devadesát let od založení výtvarného - grafického sdružení Hollar, které zdárně funguje až do naší současnosti. Toto sdružení se představuje v Clam-Gallasově paláci na společné výstavě spolu se stovkou originálních Hollarových leptů pod názvem Pocta Václavu Hollarovi.
   Výstava v Paláci Kinských je souborem grafických listů a kreseb ze sbírky Hollareum, uložené v Národní galerii, která obsahuje přibližně 5500 listů. Vystaveny jsou rovněž kresby zapůjčené z Kupferstichkabinett v Berlíně, John Rylands University Library v Manchesteru a z British Museum v Londýně. Kurátorkou výstavy je Alena Volrábová. Již výčet zdrojů grafik a kreseb dokumentuje pramennou šíři, kterou si dvojnásobné Hollarovo výročí v pravém slova smyslu zaslouží.
   Václav Hollar se vskutku narodil do časů, kdy se Evropa potácela mezi "životem a zmarem". Závěrečná léta rudolfinské Prahy, krutá reakce vítězů na stavovskou revoltu. Z tohoto prostředí odchází spolu s jinými emigranty jako dvacetiletý, přestože pocházel z katolické rodiny a nedostal se tak do neřešitelné situace mnohých nekatolíků.
   Stopy jeho tvorby nacházíme téměř v celé Evropě. Pracoval například ve Frankfurtu nad Mohanem, ve Štrasburku prováděl grafické reprodukce do topografických edic, v nizozemských Antverpách, v Kolíně nad Rýnem a zvláště pak v Londýně. V roce 1639 se dokonce stal učitelem kreslení budoucího krále Karla II. a v roce 1652 byl jmenován královským kreslířem.
   Václav Hollar se bezesporu stal významnou osobností 17. století. Jsou doloženy kontakty s o rok mladším Rembrandtem - plánoval spolupráci na ilustracích spisů J. A. Komenského.
   Drama Evropy 17. století se dotklo i Hollarova osobního života. Na mor v roce 1665 mu zemřela manželka a syn, v následujícím roce za velkého požáru Londýna ztratil veškerý svůj majetek.
   Výstava v Paláci Kinských představuje Hollarovu tvorbu ve velmi širokém záběru. Návštěvníkovi se Hollar představuje v různých podobách a v někdy až překvapujících tématech. Tak například je to "dvoupohled" na Londýn před a po velkém požáru, stejně jako drobnější lept z roku 1659 nazvaný Srovnání české a anglické občanské války. V kontextu Hollarových témat je toto zpracování v podstatě politicko-vojenské problematiky výjimečné. Dokumentuje jeho hluboký zájem o politické události Evropy, jde o jeho politickou výpověď, stejně jako u pohledů na námořní bitvy nebo korunovaci Karla II. z roku 1662. Tato témata se snažil uchopit s co největším realismem. Jisté uvolnění si dopřával při zpracování takových témat, jako byly ilustrace k Ezopovým bajkám, určité portréty, které navozují představu o možných karikaturách, či alegorie, kde ženské portréty symbolizují roční období.
   V celé Hollarově tvorbě se odráží věcná důslednost, úcta k realitě bez barokního patosu, který již v první polovině 17. století začal ovládat umělecký výtvarný projev.
   Palác Kinských důstojně představil české i mezinárodní veřejnosti Václava Hollara ve velmi široké a plastické podobě. V úvodu našeho zamyšlení jsme chtěli upozornit na zdařilost výstavy. Přesto se spolu s jinými teoretiky nemohu zbavit dojmu, že v evropském či světovém kontextu se jeho dílo i životní osudy setkávají s větší pozorností než v rodné zemi. Tato slova by platila úplně, kdybychom za kritérium považovali finanční ohodnocení Hollarových děl na aukcích. Určitě to však neplatí pro doslova masovou návštěvu výstavy v Paláci Kinských.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]