(z připravované knížky drobných povídek, která, podaří-li se nám uskutečnit naše plány, vyjde současně řecky, česky, anglicky a portugalsky)
   
   JORGOS KAKULÍDYS (básník, Řecko):
   Ohromný krásný motýl, jakého by rádi všichni sběratelé ve svých zasklených hrobečcích, létal sebevědomě po sluncem ozářeném palouku. Tam, kde palouk končil a začínal jedlový les, byla natažená ohromná pavučina. Vždycky, když motýl letěl kolem a viděl zoufalé mouchy, jak se zmítají slepené mazlavým vláknem a nebo již jen bezmocně boulí oči, říkal si: "Jak je možné, aby někdo byl takový hlupec a nevšiml si tak ohromné sítě, která je tady nota bene od nepaměti. Našinec je nepoučitelný."
   Jednoho krásného letního dne letěla kolem moucha masařka a co nevidí: motýlí dandy odevzdaně leží zamotaný do vláken pavučiny.
   - "Proboha! Jak je to možné?! Vždyť jsi vždycky poučoval, že ta síť je jen pro ducha mdlého členovce či blanokřídlé..."
   - "Víš, moucho," povzdechl si vyčerpaný motýl, "jsou momenty v životě, kdy žádná logika neplatí."

   VĚRA KLONTZA-JAKLOVÁ (archeolog, spisovatel, Česká republika):
   Abraham uložil Izáka na pečlivě rozloženou rákosovou rohož, pečlivě jej přikryl dekou z velbloudí vlny. Na poušti je v noci zima. Nechtěl, aby chlapec choulící se do tepla přikrývky něco vytušil, z posledních sil se na něj křečovitě zubil. Jakmile jej však pečlivě přikryl a pohladil po vlasech, vyběhl ven, padl na zem a ještě než se začal modlit předepsané žalmy, nezadržitelně se rozplakal. Začal Jahveho poníženě prosit, aby se nad ním slitoval a nežádal takovou nelidskou oběť. Sliboval hory doly, jenom aby Všemohoucí změnil svůj názor.
   - "Co z toho budeš mít, vzít takový mladý a nevinný život? Jsem tvůj poslední služebník a poníženě tě prosím," lkal s obličejem zabořeným do ještě horkého písku pouště.
   Kdyby se však podíval nahoru, viděl by Jahveho, jak se na jeho účet dobře baví.

   RICHARDO FERNANDEZ (fyzik, spisovatel, Portugalsko):
   Na břehu potoka přešlapoval štír a rozhlížel se kolem sebe. Najednou uviděl žábu:
   - "Hej, žabáku!" zavolal. "Nepřevezl bys mě přes potok?"
   - "To's uhodl. Jsem si jistý, že mě uštkneš."
   - "Vždyť bych se s tebou utopil i já sám."
   Žabák chvíli přemýšlel:
   - "Máš pravdu. Vylez mi tedy na záda."
   Uprostřed proudu najednou štír zvedl svůj ocas plný prudkého jedu a zatnul jej žabákovi do zad.
   - "Zbláznil ses? Nedoplavu ke břehu, nemám už síly. Půjdeš se mnou ke dnu. Proč jsi to udělal?" sípal žabák z posledních sil.
   - "Je to prostě moje přirozenost."

   Z řečtiny a angličtiny přeložila VĚRA KLONTZA-JAKLOVÁ
   

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]