Psala se 80. léta dvacátého století a vyslechl jsem si malý příběh z úst již zesnulé vedoucí redaktorky rovněž již „odešlého” fotografického měsíčníku. Pobývala tehdy v New Yorku a na chodníku před ní zkolaboval muž. Redaktorka znalá poskytování první pomoci začala okamžitě jednat, avšak její americká přítelkyně ji okamžitě od nešťastníka odtrhla se slovy: „Nic nedělej, nebo tě brzy zažalují, že jsi nekonala dobře!”
   V Americe si už dlouho advokáti vydělávají také tímto způsobem. Často pracují dokonce jen přes telefon a vzápětí inkasují. Starou příhodu z amerického pobytu redaktorky mi připomněly narůstající problémy v mé rodné zemi. Kupodivu nějak totiž přibývá nezájem o porodnickou profesi, ale stejně tak o jinou lékařskou činnost právě z výše zmíněného důvodu. Advokáti prostě vydělávají všelijak.
   Záchranná zdravotnická služba se dočkala menší úpravy v úpravě dojezdových časů. Záplatované silnice a horské úseky cest umožňují dojezd o pět minut delší než doposud. Důchodci jsou navíc také zvláštní sortou lidí. Jsou totiž kupodivu starší a potřebují léčiva, někdy i sádru, či přímo spočinutí na nemocničním lůžku. Nějak to ale vychází na čím dál víc peněz. Zatím se do cen léků nepromítlo navýšení daně z přidané hodnoty.
   K odstranění navyšovaných nákladů ve zdravotnictví by mohla napomoci elektronická databáze občanů nad 60 let. Jakmile by se rozdrnčel zvonek na záchrance, už by se vědělo stáří nešťastníka a nevyjíždělo by se vůbec. To by byly úspory, pane ministře zdravotnictví! Možná by tuhle zprávu uvítal rovněž zakulaťující se šéf Lékařské komory, hovořící při každé příležitosti o penězích. Jednoduše nevyjíždět pro nemocné lidi a ty ležící v mdlobách na chodníku míjet. Ministr práce a sociálních věcí by radostí rovněž povyskočil a najednou by nevěděl, co s penězi původně určenými na důchody.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]