Tak tenhle slabomyslný slogan měl pomoci naší reprezentaci na výsluní fotbalové Evropy. Protože šlo o výtvor lidové slovesnosti, jíž je vlastní především anonymita, nikdo nemohl být pronásledován, natož pak předán katu. Fotbalisté byli po návratu domů finančně odměněni, několikrát se poprali na veřejnosti a jejich bývalý coach odešel trénovat kdysi nenáviděné Habsburky.
   Jak si v takové chvilce dojetí nevzpomenout na dobu, kdy národ stmelovala neoficiální hymna Zelená je tráva, fotbal to je hra. No ano - hra! Filozofové hermeneutiky ji pokládají za prapodstatu umělecké tvorby. Vzpomínáte si? Gadamer: Hra, symbol, slavnost. Cíleně organizovaná činnost, nikoli pudová honba koťátka za klubíčkem.
   Praotec Čech by byl jistě na rozpacích, kdyby měl rozhodnout, co už je umění a co ještě zůstává hrou. Poradila bych mu: Třeba takový Svatopluk Čech. Pilíř panslavismu 19. věku. Využívá satiry, paroduje, troufá si na monumentální stavbu alegorií. Pracuje s fantaskními prvky jako základem pozdější literatury sci-fi. Průpravou pro slavné "broučkiády" jsou mu Různé črty, vydané v Topičově nakladatelství roku 1887. A hned první nese název Prachatická elegie, nářek nad poněmčeným městem. A tady poprvé Čech povolává na scénu Jana Žižku, jemuž později vloží do úst odsudek bezpáteřního Matěje Broučka. Vzpomínáte si? Toho bohdá nebude, abychom takové měli potomky!
   Štěstí pro vás, slovutný mistře, nebo chcete-li velebný kmete, že jste se nemusel dožít: televizní štáb natáčí jenom několik kilometrů vzdušnou čarou na západ od Prachatic, kamera zabírá hornoplánské molo a několik stavení Bližší Lhoty na druhém břehu Lipna. Žoviální Němec si pochvaluje, jak se mu na Šumavě dobře hospodaří a český občan z třetí generace osídlenců nebo jenom příležitostná náplava mu vděčně sekunduje: Mně je úplně jedno, komu to tady patří...
   To Vladimír Čech je naproti tomu doma všude. Na rádiu Blaník mu vystrojili pořad s Čechem po Čechách, a tak špacíruje každý den deset minut po desáté jako hauzírník jednou sem, podruhé tam. Krajina se mu mění před očima, výtvory lidí jakbysmet. Takové povídánky naší Anky, abych neurazil Andulky s Aničkami. A když se mu zasteskne po televizním moderování "milionáře", přestrojí se za Karla IV. a s početným komoňstvem táhne na Karlštejn. Podobné maškarády jsou nyní tuze v módě. Lid obecný je třeba stáhnout z peněz, které mu ještě zbyly po zadlužení vpravdě fatálním.
   Ale zpátky ke sportu, k fotbalu zvlášť. To brankář Chelsea Petr Čech je Čechem jenom napůl, aspoň pokud se názvu tohoto literárního útvaru týče. Vzpomínáte si? Brankář české fotbalové reprezentace na ME několikrát nedoskočil a zvláště jeho trojskok měl nedozírné následky. Turecko zvítězilo 3: 2 a poslalo nás domů k Neumětelům. Kdyby proti nám stála ženská jedenáctka, mohli jsme si mstivě zazpívat: Tyhle Turkyně, to jsou vám s....! Ale takhle...

   Skalním fanouškům ještě neoschly slzy a masmédia zveřejnila výplatnice některých fotbalistů. Petr Čech si v anglickém klubu polepšil; tři miliony týdně, to není - zdá se - konečná cifra, nicméně brankář Chelsea cítil potřebu vyjádřit se. Prohlásil něco v tom smyslu, že odměnu chápe jako uznání za dobře odvedenou práci. A v tu chvíli se to stalo: národ se rozplakal. Ve svorné jednotě plakali všici: dělníci, rolníci i pracující inteligence. Také nepracující se přidali. Proti závistivé malomyslnosti musel dokonce vystoupit prezidentův mluvčí. První mezi všemi se hodlá připoutat mezi brankové tyče s nápisem - Neprojdou. Co na tom, že heslo bylo zcizeno z jedné pohraniční pevnosti v roce 1938. Historie se někdy může jevit jako nepotřebný luxus.
   A zrovna v té době se v brdských lesích probudil vrabeček a že si poskočí...

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]