SVATOPLUK ČECH
Naše kritika
Jinde kritik, posuzuje knihu,
aspoň kapitolu přečte v mihu,
u nás dostačí mu k chvále aneb haně
autor s tiskárnou na první straně.

Nové roztřídění
Podle estetiky všude platné
umělci se dělí v dobré, špatné,
u nás jenom - píšu bez tendence -
na Petra a Pavla přívržence.



VÁCLAV FRANC
Na břehu řeky
Stál jsem na břehu řeky
Nedočkavě jsem sledoval dění
tam na druhé straně
Klokotal tam život,
zatímco na té mojí straně
se vše nekonečně vleklo
a připadalo mi všední,
nudné a ubíjející
Stále častěji jsem se přistihl,
jak pozoruji stavbu mostu,
který měl oba břehy spojit
Den po dni se blížil okamžik,
kdy jsem měl vstoupit na druhý břeh.
Most byl pevný
a já šel
Když jsem na druhé straně
otiskl svůj podpatek do hlíny,
ohlédl jsem se
Stál jsem opět na břehu řeky
Ve vzpomínkách
se mi honily myšlenky
na všechny ty,
kteří zůstali na druhé straně
nebo kteří se mnou prožili
všední i sváteční dny
Věděl jsem,
že tam
na druhou stranu
se již nikdy nevrátím,
ale měl jsem před sebou spoustu dnů,
za které budu muset postavit
ještě nespočet mostů

Fotka z dětství
Do tváře se mi vysmívá mládí
a mně na staré fotce nejvíc vadí
že na můj portrét
už dvě generace
sedají vrásky

Dvanáct let spolu
Naše city lety prořídly
můžou za to vrásky nebo věk?
Přesto schovávám tě občas pod křídly
Jsme jak na drátech párek vlaštovek!

I když polibky nám tolik nechutnají
neboť odlétáme do krajiny jistoty
léty dozráváme v pekle nebo ráji
jsem to pořád já, jsi to stále ty!

Tušení odchodů na věčnost
Letní ráno voní
čerstvě posečenou trávou
Zralé třešně si pamatují
když byly bílými květy

Tenkrát ještě
tatínek chodil po zahradě
a pošťák nosil každé ráno
s čerstvými novinami
i kousek slunce: nevyplaceně

Letní ráno voní
jen tatínek odešel s kosou
na stráň
a nemůže trefit zpět
do budoucnosti

Dvojník v zrcadle
Nedokážu prožít přítomnost
vyprodávám mlhavý život
jako bych se navrátil
pozdní lítosti natruc
za pár otřepaných refrénů
na startovní čáru věčnosti

Nedokážu vzbudit sympatie
vyprodávám svraštěná čela
jako bych je utratil
emocím a citům natruc
za pár skrývaných grimas
na cílové pásce nekonečnosti

Z ráje
Když se Eva natáhla po jablku
hned jsem ji požádal o ruku

Svatý Petr okamžitě křičí:
To je rajská zahrada!
A s povzdechem líčí:
Hřál jsem si na prsou hada!

Samota ve dvou
Za pár chvil tady nebudeme
A přitom
náš dům ještě uveze
společný život

Jak dlouho trvá
ležení ve tmě
vedle sebe
bez klíče společných slov

Plujeme
k úplňku stáří

Poslední zhasne
smysl života

Požáry myšlenek
Hořím
Plameny dýchají
Slévají se
Dým mě dusí
A přece cítím teplo

Naději
že v ohni vykvetou
plody štěstí

A zima nás dva
už nikdy nezastudí
jako odloučení
včerejšího večera i noci




VLADIMÍR JANOVIC
Tenkrát v konopišťském parku
Na svahu jemuž vévodí sbor Múz
vzýval jsem slova v barvách jeseně
u paní Hudby hledal přímluvu
v tlejícím listí bloudil zasněně

Větroplach vítr se mým veršům smál
Ten kejklíř který lepší kousky umí
vyloudí úsměv na rtech amfory
a v mžiku češe na obzoru chlumy

To on mi u rybníka našeptal
když z jitřní mlhy hnětl snová těla
že báseň může mluvit za mrtvé
vyprávět o nich jako řecká stéla

Rez na stoleté kotvě měří i můj čas
břeh drolí se a rozpadá se prám
Marně vyhlížím vítr Dnes jinde vane
Ani sám sebe už tu nepotkám

Podzim v Růžové zahradě
Marii
Léto se loučí Růže ochraptěly
Slyšíš? Korkový pavilon se rozpadá
Pach tlení stoupá k chřípí podvečera
Pavanu stínů tančí spící zahrada

V zámeckém baru luštíš ptačí křížovku
Skřek páva drásá sluch Ten pronikavý řev
jako by tryskal z prahor bolesti
A felčar podzim při něm pouští listům krev

Slavíci odlétli V tajence zbyl jen trus
Na všechny rány mlha dá stejný fáč
Jako červ v jablku bloudíme zahradou
V říjnovém lese zní zoufalý dětský pláč





ALOIS REICH
Solidarita
Nad Šumavou září duha,
bouřky zrovna nehrozí.
Kůrovce teď posílili
lýkožrouti dvounozí.

Perpetuum mobile
Jak splatí dluh zadlužení,
co v něm po krk tonou?
Řešení zas těžké není.
Vezmou půjčku novou.

Sochy v ulicích
Kam umístit novou sochu?
Až k pražskému Hradu?
O OSPALCE je však zájem
v srbském Bělehradu.

Ekologický aktivista
Ohromuje svými činy.
Je reálná naděje,
ze Zlatých lip že vysadí
nevonící aleje.

Pochybnost
Schwarzenberg na prezidenta?
I tohle nám hrozí?
Snad by ještě jakžtakž zvládl
konšelství. Kde? V Suché Lozi.

Revoluční návrh
HDP se chová divně.
Ne každý mu věří.
Kéž se rozvoj jen přírůstkem
nejbohatších měří!





ŠTĚPÁN BLAŽEK

PRYČ SE SRPEM,
pryč s kladivem.
K dnešní době
patří hrábě.

V NEMOCNICI, PACIENTE,
budeš muset dávat bacha.
Když si řádně nepřiplatíš,
dočkáš se, že bude skalpel
držet ruka MUDr. Cvacha.

V HISTORII MAGISTRA VITAE
probíhají boje líté.
Co je jednou
historický milník,
je podruhé
historický mylník.

DOPAD´S HROZNĚ,
milý Čechu.
Co ti mám říct
pro útěchu?

Snad jedině
drsný vtip.
Když nebude ještě hůře,
jistě bude líp.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]