V krátkém časovém odstupu, kdy se Praze v roce 2004 představil Robert Capa (1913-1954), se koná v pražském Obecním domě velkolepá výstava jeho vrstevníka (oba byli stiženi tragickým osudem) Wernera Bishofa (1916-1954).
   Sudičky jim oběma určily pro krátkou životní dráhu odpor k nespravedlnosti, k lidské bídě a k válce i úctu k člověku opravdové práce.
   Jednomu vzala život nášlapná mina ve Vietnamu ve čtyřiceti letech, druhý v rozmezí pouhých několika hodin zahynul při autohavárii v Peru v pouhých osmatřiceti letech.
   Výstavu pořádají kromě Obecního domu společnost Art Link ve spolupráci s jedním z Bischofových synů Marco Bischofem a se světoznámou agenturou Magnum Photos. Capa a Bischof byli jejími členy. Zahájení výstavy bylo zvýrazněno přítomnosti Bischofova syna Marca a účastí tehdejšího ředitele agentury Magnum Johna G. Morrise jakožto pamětníka.
   Capa, pocházející z Maďarska, zachytil španělskou občanskou válku - jeho snímek padajícího republikánského vojáka obletěl svět, svědecké reportáže z Vietnamu ohromily hrůzou.
   Bischof, rodák ze švýcarského Curychu, opustil hned po druhé světové válce pařížský ateliér, nasedl na kolo a se švýcarským pasem a dvěma fotoaparáty přijel do okupovaného Německa. Následující tři roky putoval napříč Evropou, včetně Československa. Nikdy neuznal termín "železná opona".
   V roce 1949 se oženil, v manželství se mu narodili dva synové, druhého však nikdy nepoznal.
   Krátce po svatbě se vydal na cestu do Indie. Těšil se na ni a byl z ní rozčarován, spatřil velkou bídu a utrpení. Jeho fotografie indické skutečnosti vyvolaly v poválečném světě senzaci a úděs.
   Bischof se okamžitě stal uznávaným fotografem. Z Indie putoval do Japonska, kde ho zaujala jemná krása japonského umění, soulad člověka s přírodou. Fotografoval také návštěvu japonského císaře v Hirošimě.
   Navštívil zajatecké tábory severokorejských zajatců v jižní Koreji a fotografoval jejich "převýchovu" na stavbách i při asijské zábavě.
   Byl vyslán do Hongkongu jako zpravodaj časopisu Life, aby fotografoval čínské uprchlíky, Paris Match jej vyslal do Indočíny, aby pořídil "hrdinské záběry" francouzských vojáků tváří v tvář stupňujících se útoků Vietkongu. Vzbouřil se a napsal: "Nesnáším tuhle honbu za senzací, prodával jsem se, ale už toho mám dost. Uvnitř jsem stále ještě - a vždycky budu - umělec."
   Toužil po Jižní Americe. "Chci odjet do Jižní Ameriky. Toto je jediné místo, které mě zajímá," napsal svému příteli Robertu Capovi. "Pokud možno co nejdál od civilizace, zpátky k přírodě." Přes New York a Mexico City letěl do Panamy, Chile a Peru. Z Limy odletěl do Cuzca, fotografoval Pisac a zříceniny inckého města Machu Pichu. Drsná krása And ho okouzlila. Rozhodl se připojit k příteli geologovi, který cestoval se svým řidičem do hor, do džungle, k neznámým lidem. Jejich auto však dostalo na úzké horské silničce smyk a zřítilo se od propasti. Všichni byli na místě mrtví.
   "Bischof fotografoval s láskou a něhou, která vyzařuje ze všech jeho pozdějších prací - především z jeho fotografií z Indie, Indočíny a Japonska. Jeho smysl pro formu a strukturu je v nich stále přítomen, podřizuje se však nyní velkému tématu lidské důstojnosti a tvořivosti v nekonečných variacích," říká o něm jeho přítel John Morris.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]