Nejčernější z černých jsou myšlenky, které se dost možná v příštích 50-100 letech stanou krutou realitou, a to, že většina čtenářů těchto řádků, včetně jejich pisatele (tedy mne), zde již v této době nebude - budiž jen tím nejméně černočerným faktem! Kdo z vás, vážení a milý čtenáři, má přehled o politické situaci, počínaje alespoň rokem 1990, a to celosvětově - záhy pochopí, o čem budu hovořit.. Když se v roce 1985 dostal ještě v bývalém SSSR k moci muž jménem Michail Gorbačov, místo snad předem jasného Jurije Andropova, který však Gorbačova sám paradoxně do své funkce protlačil, mělo být všem jasné, že přijdou změny. Změny týkající se celé východní polokoule této planety. Gorbačov začal jednat s agresivním, přitom intelektuálně naprosto tupým Ronaldem Wilsonem Reaganem (jehož poradci však věděli, co dělají!), ze kterého historie udělala jakýmsi bizarním omylem paradoxně „ukončitele a zničitele“ komunismu. Zatímco Reagan politicky tlačil na každé schůzce na (z domácích problémů SSSR) zničeného a unaveného Gorbačova, který mu stále jen ustupoval a ustupoval - postupně docházelo k tomu, že SSSR začal ničit své jaderné hlavice (a to skutečně ve velkém!), zatímco USA naoko demonstrativně před kamerami CNN demontovaly a zničily pár těch raket, aby se jako neřeklo a všichni je mohli i nadále obdivovat jakožto světové mírotvorce. Do toho špatná politická situace v SSSR a to nejen díky hroutícímu se hospodářství a ekonomice, ale také díky Brežněvově nekonečně dlouhé (a Gorbačovem nezastavené) naprosto zbytečné válce v Afghánistánu - to vše dělalo tzv. západnímu světu službu, zatímco Východní blok cítil ve vzduchu napětí blížící se změny. Ta na sebe nenechala dlouho čekat, když v NDR došlo zhruba v polovině roku 1989 k masovému „exodu“ přes Československo do Rakouska a tehdejšího NSR, nikdo se již moc ničemu nedivil. Pak přišel známý listopad 1989 u nás a zanedlouho i pád Berlínské zdi v Německu. Následné sloučení Německa mělo (ostatně jako vše v životě!) svá pro i proti. To si však tehdejší lidový hrdina Helmut Kohl, společně s novými dalšími lidovými morálními ikonami (které do té doby z normálních občanů téměř nikdo neznal) jako: Václav Havel, Lech Walesa, Boris Jelcin atd. nedokázali a ani nemohli před svými davy obdivovatelů, případné nástrahy a blížící se zrady připustit a přiznat!
   Celá devadesátá léta byla v Evropě (té Východní), především o zrušení všeho (včetně toho dobrého!), co jen trochu souviselo s minulostí a předávání moci, rozprodávání majetku, vytváření nových lidí na zakázku (z bývalých viníků se stávali jedním tahem pera na správném lejstru - oběti!), to vše pochopitelně za „pět na stolech českých“ apod. To se však netýkalo jen již rozbité České republiky. Když opomenu jednoduchý fakt, že mi ukradli moji vlast! Kdosi kdysi řekl: „Svoboda není to nejhorší, co mohou člověku vzít, mnohem horší je vzít mu jeho domov - kořeny - sociální identitu!“ To se stalo nejen mně a já, na rozdíl od mnohých v této věci smířených spoluobčanů, určité věci viníkům nikdy neodpustím!
   Naprosto prokazatelné a předem (již dávno) záměrné bylo taktéž vytvoření čistého kapitalismu v co největší části světa (což bylo od prvopočátku studené války cílem!) - získat novou otrockou sílu, nové trhy, nové tupé stádo ovcí odběratelů jejich výrobků, aby se kapitál točil! Vždyť cílem je přece zisk - každodenní a co největší! Za jakoukoli cenu! To vše za přispění a posvěcení organizací jako OSN, Rady bezpečnosti Evropy, Vatikánu, Izraele atd. atd.
   Na přelomu tisíciletí bylo nutno ještě dotlačit země bývalé Varšavské smlouvy a RVHP do NATO a EU. To se podařilo bez sebemenších sociálních bouří a nepokojů, až sami organizátoři těchto svinstev byli zaskočeni, jak snadno jim to prošlo! Něco jako když Hitler s Mussolinim podepisovali Mnichov a část české delegace seděla na Pražském hradě a Hácha v Hitlerově kanceláři v říšském kancléřství. Oba se tenkrát ještě s Göringem smáli!
   Nyní se dostávám konečně k tomu, co značí samotný název tohoto článku. Jde o předpověď toho, jak si myslím, že to tady (nejen v České republice, ale i v celé Evropě a dost možná i v celém světě!) dopadne, když to cca do 10-15 let nezastaví nějaká skutečně občanská revoluce. Česká republika - vzhledem ke své rozloze, přestane mít jakákoli práva (zvláště po podepsání Lisabonské smlouvy, ale i kdyby náhodou nikoli!), budeme jen tranzitní zemí, prostředníkem k tomu, kam se bude co dovážet, bez jakékoli možnosti našeho zásahu (práva veta) do těchto smluv a předem daných dohod... Náš trh bude otevřen všemu, bez jakýchkoliv omezení, zatímco náš vývoz zcela zajde na úbytě, protože bez dotací nebude mít šanci přežít ani jeden den!
   Cenově nebude konkurenceschopný už vůbec - to se děje přece už nyní! Časem si Prahu a její významné památky koupí zahraniční investoři (především z USA) pod záminkou renovace/rekonstrukce, protože Český stát na to nebude mít peníze - ten raději nakoupí Gripeny a vojenskou techniku, aby mohl válčit s terorismem v Íránu, který tak do 5 let USA, opět pod nějakou příhodnou záminkou (až dojde ropa z jiných okupovaných zemí), stejně jako Irák, či Afghánistán, napadnou. Burzy v New Yorku, Washingtonu a Tokiu budou určovat, kdo kde přežije - jinak řečeno co bude kde na jakém kontinentě stát peněz. S Afrikou a Indonésií se do budoucna moc nepočítá, levná pracovní síla by tam sice byla, ale je to z geografického hlediska nevhodně umístěné území a ten do té doby (pod různými záminkami) kdekoli jinde ve světě zabraný zbytek nerostných surovin nějaký ten čas ještě vydrží! Cílem bude (z různých příčin té nejjednodušší a nejpřehlednější hospodářské a ekonomické, rovněž tak sociální politiky) vytvoření v podstatě tří univerzálních světových států. 1) Spojené státy všeamerické (včetně Kanady, Aljašky a Jižní Ameriky), 2) Všenárodní evropský stát a 3) Spojené státy asijské (hlavní slovo: Čína, Korea a Japonsko). Na všech těchto třech „kontinentech“ bude platit společná měna, společné zákony (přičemž kdo bude proti čemukoliv, bude ihned jako terorista ohrožující národní zájmy uvězněn, v lepším případě zastřelen). Každé čerstvě narozené dítě bude očipováno malým podžeberním (kvůli ztíženému vyndání) čipem, kde bude zapsáno jeho datum narození, jméno, bydliště, národnost, rasa a přes satelit tak bude snadno každý z těchto budoucích lidí dohledatelný. K čemupak nějaké mobily?
   Veškeré umění/kultura bude podléhat státním komisím, které budou schvalovat jejich patřičnost a vhodnost k předvedení divákům a zmanipulovanému publiku... Školství bude koncipováno tak, že historie se přizpůsobí budoucnosti (nikoli naopak!), a to tak vhodně, aby vše do sebe patřičně zapadalo jako skládanka puzzle.
   Zdravotnictví bude určovat, kdo má právo svoji nemoc přežít a kdo již ne, protože je jeho nemoc již natolik v pokročilém stadiu, že by léčba byla příliš nákladná a stejně v důsledku jaksi zbytečná. Tato forma léčby bude prezentována/pojmenována jako „sešlostní smrt“, což bude v praxi znamenat eutanázii, posvěcenou státním zákonem na ochranu občanství - ve spolupráci s finančními fondy určenými na zdravotnictví - před nadměrným plýtváním finančními prostředky! Souhlas s ní bude podepisovat rodina po předem pozůstalém!
   V médiích se budou říkat věci před vysíláním prověřené tzv. schvalovacími etickými komisemi, aby nevzniklo u obyvatel podezření, že jsou od rána do večera kontrolováni, a že jejich život je jen jakási špatně vedená reality show. Svobodomyslní umělci budou odvlečeni na převýchovu do novodobých koncentračních táborů, kterým se bude říkat Resocializačně-kulturní střediska a v nich jim budou medikamenty, mediálními technologiemi a tělesnými tresty vymývány mozky, aby se zařadili do spokojené a světovým řádem řízené a ovládané společnosti.
   Bude se psát rok 2100 a lidstvo - řada lidí, kteří utečou před tímto skutečným terorem (nikoli jakýmsi mediálně imaginárním bojem proti vymyšlenému terorismu, který bude všudypřítomný a bude udržovat potřebný strach z něčeho, co už nebude existovat!), se bude připravovat na krvavou sociální revoluci! To bude snad ještě jediná možná záchrana...

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]