Psát o obyčejných věcech, jako jsou třeba veřejné záchodky či kam se slamníkem, je dnes aut. Média už nepomáhají kouzelníkům uhodnout, co má támhleten pán v kapse saka a dáma vedle něj zlatou korunku vpravo nahoře. Místo běloučkých králíků vypouštějí do světa katastrofy vymyšlené, nerudnými vědci předpokládané i skutečné, jaké by Nostradamovi nenapadly v tom nejhrůznějším snu. Veřejným majetkem se stávají intimity celebrit politických i showuměleckých. Svoboda informací je v rozkvětu, procento sledovanosti je hlídáno z vlasteneckých důvodů. Polovina vysílacího času je vyplněna reklamou, aby se divák vzdělával i mimo jihoamerické telenovely.
   O inzerci a reklamě nevěděla ničehož asistentka ilusionisty dr. Bassiniho, občanským jménem pana Bařiny. Titul byl vymyšlený a pan Bařina se nechával z opatrnosti titulovat jen na jevišti, ačkoliv u komediantů se z toho nestřílelo, stejně jako později v parlamentě.
   Dr. Bassini se rád napil. To bylo příčinou jeho liknavosti v placení za sál. Povinností média pak bylo nenápadně se ztratit z jeviště a venku nastartovat autíčko. Jenže náš hostinský byl ostražitý a silný. Vrčící tatru dvanáctku nadzvedl vzadu za rezervu i s osádkou. Zadní kola se točila třicet čísel nad zemí a noblesní ústup se nekonal. Příští rok se médium opět nemýlilo. To by byl zprostředkující činitel pro pana premiéra!
   Věřím, že mediální priorita je to, co nejvlivnější společenská organizace za takovou považuje. Takovou přednost potřeby nutno považovat za veřejný zájem a šířit médii podle stupně nezávislosti. Kdepak veřejné záchodky.
   Ty se stanou prioritou takříkajíc osobní až v případě naléhavé potřeby u zamčených dveří. Vzdělanec by řekl okluzní dabljú sí. Ten úkaz se rozšířil i do zdravotnických zařízení. Aspoň něco, když už nejsou peníze.
   Každý uzná, že do osobního pořadí zájmů nic není obecním úřadům, tím méně parlamentu. Média se vrhnou na takovou senzaci až v okamžiku, kdy se zfekalizovaná politická či showumělecká celebrita proběhne Václavským náměstím, když předtím marně cloumala klikou nedobytného WC. Zamčený veřejný záchodek, nebo docela jeho tržní přeměna na bufet, se staly samozřejmostí. Ačkoliv už na středověkých hradech bývalo každému dostupné zařízení, jadrně zvané výsernice. Jeho současná podoba je nepochybně známa i ve vyspělých demokraciích a provalený nedostatek by mohl být vážnou překážkou naší integrace. Na druhé straně proběhly médii už daleko větší průsery bez viditelných důsledků.
   Neruda nejspíš netušil, jak nadčasový problém nadhodil. A to nevěděl nic o jaderném odpadu.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]