Ano, my všichni nedáme zahynout české kultuře v eurokultuře. Horním chlapcům z Rožnova pod Radhoštěm a okolí pomohli na svět jejich ctitelé už mnohokrát. Nadšení neutuchá ani v době eurounijní ČR. Spíše naopak. První vydání sbírky básní Horní chlapci PhDr. Ladislava Nezdařila (8. 2. 1922-15. 1. 1999) vyšlo jako vítězný list v soutěži k 700. založení Rožnova v létě 1968. V Pamětech Čestmíra Císaře (2. vydání 2005) autor cituje Nezdařilův přípis: »Dr. Čestmíru Císařovi, hornímu chlapci skutečně lidského socialismu, s upřímným projevem úcty a rozhodné podpory v jeho spravedlivém boji. 21. 7. 1968.« Baladické verše oživující zbojníky a prostý život lidu na dědinách tehdy a znovu prý zcela nedávno silně zapůsobily na autora Pamětí. V druhém vydání Horních chlapců z roku 1970 mám od L. Nezdařila vepsáno: »Ohlížíme se tam, kde zůstalo prázdno po našem štěstí...« Doba se změnila, naděje opadla. Předmluva národního umělce Viléma Závady hodnotí vysoko »...básně velmi syté, plné života, empirie a konkrétních detailů. Čtenář v nich velmi naléhavě cítí básnický zrak a tep i autorův osobitý přínos, např. básně Gdyž umírajú staré koně, Eště sa jedenkrát ohlédni, Zasteskne se ti po téj chvíli..., v nichž je nejvíce osobního osudu, poznání, bolesti a naděje.«
Ano, vždy se znovu ohlédnout - 3. vydání z roku 1983 uvádí citace z recenzí, slova Hrubínova, Seifertova, Hurníkova, Florianova: »Je to opravdu krásná kniha, kniha neliterátská, čistá jako studánka nebo pohár dobrého vína.« Je jisté, že právě pro tuto studánkovou čistotu cituje Čestmír Císař výjimečně kromě politických postulátů také deset nezdařilovských veršů. »V obilú leží chléb a žbánek malovaný... atd. - vyrazilo mi to dech při pomyšlení, co vše vlastně teď leží v polích...«
K nedožitým osmdesátinám v r. 2002 se objevují Horní chlapci na knižním trhu počtvrté. Vždy s ilustracemi, tentokrát jaksi už módními. Navíc čile vycházejí cédéčka s výběrem básní pod názvem Sadné zrno a také rozhovory s básníkem. Odezvu vzbudila antologie německých překladů české lyriky 20. století se 155 ukázkami z tvorby našich moderních básníků a básnířek. Rozvernost básní zvýrazněná názvem Pánbůh mi dluží jednu holku je tlumena pilířem z Nezvalova Edisona, Halasovými Starými ženami, Seifertovým Morovým sloupem (vydáno v Mnichově spolu s Nezdařilovým přítelem ze studií Petrem Demetzem, univ. prof. v USA).
Ctitelé a ctitelky shánějí sponzory, granty, záštity, vycházejí cédéčka jedno za druhým, správkyně Nezdařilovy pozůstalosti nezůstává osamocena. Na rodném domě v Tylovicích, když »pozhasínal v širém světě ten najhorší zbojník...«, se objevuje pamětní deska. Pietní uložení ostatků PhDr. Ladislava Nezdařila na Valašském Slavíně Rožnovského muzea v přírodě v říjnu před pěti lety provází dopis z Kunštátu od Ludvíka Kundery: »...Velice jsem si vážil práce L. N. Jeho kniha o století překládání české poezie do němčiny je jediná. A byl to básník. Utkví v paměti trvale...«
A o znovuvydání unikátní knihy České poezie v německých překladech (Academia, Praha 1985) teď jde především, mí drazí horní chlapci, zbojníci a kolegové. Řadím se do vašeho bojového šiku v honbě - dost nedůstojné - za granty, sponzory, záštity! Badatelské úsilí a zmáhání překážek při tvorbě oné jedinečné knihy jsem měla možnost zpovzdálí sledovat - Ladislav Nezdařil byl náš kolega - germanista na mamutí jazykové škole v Praze. Myslím, že mu mnozí záviděli jeho oblíbenost u posluchačů kurzů němčiny. Jako představitel horních chlapců a zbojníků byl pro leckoho podnětný, případně nežádoucí. Prodej knihy jsme zařídili přímo ve škole, ale někdo z padesáti učitelů němčiny si ji patrně za pouhých 60 Kčs nezakoupil, takže několik posledních výtisků prodávala Academia za 40, posléze za 20 Kč - na můj článek Česko-německé poetické vztahy ve výprodeji (Haló noviny, 14. 2. 1996) autor děkoval radostným »Hned tam letím, potřebuju ty výtisky jako sůl«.
Nezdařilova kniha má metodologický význam pro budoucnost - učí vnímavosti vůči naší skvělé poezii v porovnání s dobrým překladem, jenž se stává stále větším deficitem. L. Nezdařil soudí, že dokonalá úroveň překladu do němčiny je »v budoucnu vágní a spíše temně nejistá«. To mohu potvrdit jako ruštinářka - temně nejistá je i úroveň některých ruských tisků, například novinky »Gazeta kapitalistov« s názvem »Russkij buržuj«, vydávané v Praze. Myslím, že oboustranné vnímání jazyků vytváří nejkvalitnější podezdívku mostů vzájemného porozumění a úcty. Tah na kvalitu by měl garantovat Česko-německý fond budoucnosti... pokud jde o vydání České poezie v německých překladech po dvaceti letech. Už se na tom pracuje. Grant, sponzor, záštita, o tom to je, zbojníci! Obrys-Kmen je mi záštitou...
Autor: Jana Vacková
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)