ŠTĚPÁN BLAŽEK
VRÁTÍME BÁBÁM OBČANKY
a pošleme je do banky.
Chceme totiž, aby
naše milé báby
zaplatily za nás školné.
A neříkaly přitom,
že jsou k tomu svolné,
ale k otálení
mají vážný důvod:
počkají, až jim
zvalorizují důchod.
NEBOJÍM SE DOBYTKŮ,
nebojím se sviní,
vždyť my, bratři, vždyť my, sestry,
vůbec nejsme jiní.
DŘÍVE BYLO BEZPRÁVÍ,
dnes žijeme v práví,
jak nám v našich médiích
zbohatlíci praví.
SEDÍM V SPRÁVNÍ RADĚ,
pšoukám do křesla,
co už mi ta funkce
peněz přinesla.
Dva sonety vánoční
DANIEL STROŽ
I.
Osiřela již kolonáda,
lázeňský park zapadal sněhem.
Ježíšek protahuje si záda;
vyjede odtamtud k dobrým lidem.
Dorazí také k tobě, má drahá,
na zádech ponese nůši s dárky.
Tak jako kdysi, kam paměť sahá,
předá ti sílu divoké Šárky,
té z pověstí českých od Jiráska.
Na tuhle vlastnost toužebně čekáš,
je ti snad přednější než má láska.
A já musím říct, že ti ji přeji!
Ať už není nic, čeho se lekáš
a tvůj strach zapadne do závějí.
II.
Měla jsi šaty bělostné jak snížek
napadlý čerstvě včera v noci.
Lehčí než stránky nepřečtených knížek,
darovaných ti před Vánoci.
Ty šaty byly svatební; až na zem.
A závoj mělas, také bílý.
V tu chvíli uvědomil jsem si rázem,
jak silným je, kdo nezešílí.
Mně při tom hrdlo svíralo se bolem
a zároveň steskem zoufalým.
Vždyť v houfu těch postav křepčících kolem
nebyl jsem já tím, kdo se s tebou ženil.
Tahle vidina je mi snem zlým.
Už abych zapomněl. Ať už jsem senil!
Odpoledne před Štědrým večerem
STANISLAV ZEMAN
Snad i letos nad hřbitovem
Odpoledne před Štědrým večerem
Vznese se anděl tiché vzpomínky
Aby bolesti neubylo
S dobrým slovem pozůstalých
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)