Článek – rešerše Jaromíra Sedláka si žádá malý dovětek.
   „Intelektuálové“, jež uvádí, jsou až na čestné výjimky intelektuálové režimní – profesoři, doktoři et item rektoři, žurnalisté, ekonomové, aktivističtí umělci osypaní bobky.
   Levicoví intelektuálové mají zaracha.
   Intelektuálové spjatí s režimem jsou v koncích stejně jako režim. Pláčou na vlastním hrobě. Dříve se tomu říkalo „zrada vzdělanců“. Kdyby režim se svými věrnými zbrojnoši vzkvétal, bylo by jim lhostejno, jestli vzkvétá i tato nešťastná země, hlavně když smějí posedávat na stupních trůnu.
   Vše, co režimu vytýkají, nejsou vady na kráse, nýbrž příznaky smrtelné choroby. Řešení uvnitř systému vskutku neexistuje.
   Tu a tam se probudí i Literární noviny! To už to sakra frčí z Horních Míseček!
   Lžíce skřípe o dno. Rozum však není v koncích.
   Nezbývá než podívat se přes plot a nebát se vyslovit tabuizované slovo „socialismus“.
   Profesoru Bělohradskému se nedávno v televizi už už cosi podobného dralo na rty, ale neprodralo se. Ještě cítil nutnost pronést obvyklou úlitbu o Kartágu, které musí být zničeno. Komunismus prý nebyly jen zločiny a koncentráky. Zřejmě měl na mysli Guantánamo, humanitární bombardování Bělehradu a bratrskou pomoc Iráku, Libyi, Afghánistánu, Íránu… Zřejmě už už chtěl pohovořit o vyvraždění Indiánů, o masovém vraždění Indů, o vybrakování nesčetných států, o oltářích evropských kostelů vztyčených nad krví a kostmi milionů znásilněných domorodců… Slušný člověk by vlastně nemohl ani promluvit s knězem, s Britem, Francouzem, Američanem, Němcem…
   Ostatně námezdní Čecháčkové už si taky zaokupovali!
   Samozřejmě, mocensky to ještě ustojíte, NATO se s nikým nemaže. Ale mravně ležíte v české komoře nožky nahoře.
   Jako Koch už víte, na co umřete, ale co přijde potom, po dni R, to se bojíte vyslovit.
   Chodit kolem horké kaše je beznadějná procházka.
   Ryby smrdí od hlav a českou kotlinu zamořil strašlivý puch.
   Goldoni byl troškař, pouhý bipolarista. Sluha dvou pánů!
   Kolika pánům dnes slouží třeba devítiletý extrémista soudruh Fischer?
   Anebo takový David Černý. On prý by někoho z levice „přizval“.
   Proboha, kdo by o to stál? Leda morální sebevrah. Takovým nedostatkem studu netrpěl ani Eman Moravec, který svolával hromy a blesky ještě 5. května 1945!
   Laminátový kníže Václav visí v Lucerně vzhůru nohama, ani kopí už nepotěžká.
   Bože, on už naříká i český prezident. Jen český sedláček, totiž farmář a rančer, zase ryje nosem v zemi, která mu však nepatří.
   Hodiny vítězů se nezastavily. Ukazují dvanáct pryč. Nečekejte na třetí zvonění, už odzvonilo.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]