Ladislav Muška (nar. v Semilech 17. 9. 1928) se uplatnil jako operní pěvec v ústeckém divadle, ale zároveň jako literární tvůrce - prozaik i autor aforismů a apokryfů. Počet jeho knih, většinou útlých, už překročil dvě desítky. Jeho rodný dům stojí na břehu říčky Olešky, bohaté na pstruhy - a to způsobilo Muškovu zálibu v rybolovu. I jeho první prozaická kniha z roku 1962 nese titul Na silnějším konci prutu (1962).
   Z dvojice knih k výročí jedna má rozsah novely - ZLATO (nakl. Kapucín, Duchcov, 89 str., doslov napsal Emil J. Havlíček); druhá - JAKO CHMÝŘÍ PAMPELIŠEK (vydala Městská knihovna Semily, 16 str.) - nabízí vzpomínky na mládí a rodinný život.
   Novela Zlato není svéživotopisná, její hrdina je mnohem mladší než autor. Usiluje o oživení zemědělského hospodaření na zděděné půdě, těší se na narození potomka, ale zároveň překonává řadu překážek, které mu kladl kolektivizační režim, ale nově především současný kapitalismus. Přítel ústřední postavy a vypravěče, lékař Bezpalec, vidí dnešek drasticky: »...Česká tržní ekonomika má jisté specifikum. Podobá se hyeně s prostřeleným břichem. Taková hyena se zastaví a s chutí požírá vlastní střeva« (s. 65). A českého emigranta, který přijel z Kanady na návštěvu rodiny, pak lékař straší možnou expanzí: »Vrhneme se k vám do Kanady... Vytunelujeme vaše banky, vykrademe a rozvrátíme váš průmysl a hodíme jej napospas advokátům. Zkorumpujeme vaše senátory a šerify, ukradneme vaše auta, vypytlačíme vaše medvědy a lososy, vaši mládež odděláme drogama...«
   Proti drastické nadsázce nabízí memoárová povídka Jako chmýří pampelišek vcelku idylický obraz rodiny, i když prožila válku, problémy s pobytem blízko hranic s Německem, ale hlavně postupný rozpad (»Rodina se rozlétla, jako když vítr zafouká do chmýří pampelišek«, s. 15).
   Obě útlé knížky dosvědčují, že jubilant má vypravěčský elán a dovede čtenáře vyprovokovat k zamyšlení.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]