ALENA VRBOVÁ, básnířka

   Máte v šuplíku svého pracovního stolu nějaké rukopisy, které se vám nedaří vydat?
   V psacích stolech mých mnoha životních domovů uchovávám rukopisy veršů a próz, diáře cyklických básní, eseje, dramata, překlady, svědectví juvenilních i zralejších období, i léta umlčení. Zatím vyšlo na čtyřicet publikací, kriticky střídmě. Počátkem roku 1990 zahájil mladý nakladatel ve Vimperku svou ediční činnost pohádkami Elišky Krásnohorské a Alenky Vrbové, na radu své babičky, která četla dětskou knížku z roku 1931 Maminka země ve třech generacích. Mysleli si, že už ta dávná autorka nežije. Přesvědčila jsem nakladatele, že jsem ta Alena Vrbová, jejíž historické romány ještě nedávno tiskla pro velká nakladatelství vimperská tiskárna. Takové příběhy se mohly vynořit jen v čase, kdy Čs. spisovatel vracel svým "kmenovým autorům" romány ještě čerstvé s posledními korekturami. Mladý editor mi umožnil dokončit i plánovanou "středověkou trilogii". Soustředila jsem se k próze, poezie v chaosu doby se pro mne vynořovala v rozličných časopisech, i osmdesátku jsem oslavila švýcarským samizdatem - kdysi vrácenou bibliofilií. Po sedmnácti letech chystám koncízní výbor veršů a soubor esejí, dobrodružnou dokumentaci z dob, kdy jsem psala své trilogie.

   Jaké zkušenosti máte s nakladateli? Můžete vylíčit své potíže, či naopak dobré zážitky? Knižní trh je velmi dobře zásoben všemožnými tituly různých žánrů. Česká literatura však, až na několik spisovatelů, má mezi nimi velice slabé zastoupení, dokonce chybí řada mnoha skvělých českých autorů. V čem vidíte příčinu faktu, že čeští nakladatelé nevydávají české autory?
   O soudobém nakladatelském trhu si nedělám iluze. Pohaslo hodně bludiček, pamětníci žasnou nad bývalými čipernými pracovníky monopolních podniků, kteří se proměnili v konjunkturální štiky. Existují venkovští knihkupci, kteří vám řeknou, že si dnes více cení kultivovaného samizdatu než reedice privilegovaného autora, která v pyramidě ční na podlaze obchodu "levných knih". Inflace zahraničních překladů je zaviněna i poklesem vkusu českého čtenáře.

   Měli byste nějaké náměty, jak podpořit vydávání české literatury, klasické i současné?
   V řadách mladších pracovníků v kultuře je už dost zkušených, kteří mohou přispět k "diferenciální diagnostice" při výběru českých knih, starší generace mají přehled v klasice a mnohdy i zahraniční praxi. Právě Futura by mohla být základem edičního podniku většího formátu v čase, který hrozí už ztrátami v české kultuře.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]