Pondělí, dva měsíce před volbami. Děti a pstruzi řádí v říčce, ženské s mistrem Pepou se vracejí z textilky. Do města přijíždí Cizinec. Jedna strana? Probuďte se! Všade je demokracie!
   Děti vyťapkaly z vody, na louku z auta vyletují věci, věcičky… Jéé! Tohle!! A tohle!!! Já chci taky!, ječí prodavačka Mařka. Cizinec radí.
   Čtvrtek. Ve městě tři straničky. Pepu!, volají z textilky. Pepu ne!, přebíjí Mařka. Cizinec radí, Strana přátel pejsků slibuje - oblečky dovozové, psí regály v supermarketech. Babi V. se rozčileně naklání nad zábradlím, ale zuby se již nevyloví. Strana přátel koček triumfuje: kočičí salony se službou nepřetržitou, ošetření zdarma! Aféra kolem Pepy graduje. Mistr z textilky je fešák, nic neslibuje a Mařka mu nemůže zapomenout jeho nevšímavost.
   Sobota, den voleb. První zpozoroval ověšené lípy Pepa. Oblečky na zimu, ve všech psích velikostech! To je krása!, volá paní S. Franto, Pepu nevolíme!
   Opodál stojí přes noc vyrostlý kočičí salon. Přesně ve čtrnáct hodin z něho vychází Mařka v doprovodu dvou kocourů. Umělým koridorem se řítí koblihy. S příchodem Edy (na ramenou kocour černý a bílý) je rozhodnuto.
   Eda dostal 98,9 %. Pepu volila manželka, sousedi a děda V., který již nevycházel z domu a vyprávění vnoučat o lípách rozkvetlých psími oblečky pokládal za dětskou fantazii. Zmínka o kočičím salonu ho úplně rozparádila a s neskrývaným obdivem komentoval vynalézavost nejstarší.
   Úterý, čtyři roky poté. V říčce nezahlédneš živáčka, mladší děti vyprávění nevěří (ty bohatší pstruha viděli aspoň v restauraci). Na bývalém školním pozemku, jenž kdysi ožíval podzimními závody „Kdo vytáhne největší“, stojí supermarket. Mrkev se tahá již pouze z letadel. Po městě se šušká, že Cizinec koupil prázdnou textilku. Pepu žena vyhodila. Mařku vídají na jisté silnici. V pozdních hodinách, v mini. Chrup má babi V. nový, televizi již ani tu starou. Já jim dám výměnu manželek! Sousedovic Jiříček se po tom nárazu tak vylekal, že od té doby nechce papat ani dovozový jogurtík. Zato nemá ekzémy, táta obnovil zahrádku.
   Ač strany přátel pejsků a koček vystřídaly nové, lipová alej znovu ožívá.
   Když stoletému dědovi V. hulákala vnučka do ucha, co se chystá na lípy, nevěřícně kroutil hlavou. Kde holka tu fantazii bere?
    P. S. Dnes jsem zhlédl lipovou alej. Po uvážlivém rozhodnutí s kronikou končím. Navždy.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]