Helena M. Tarkó, členka Unie českých spisovatelů, oslaví 21. prosince 60. narozeniny. Srdečně blahopřejeme!

HELENA M. TARKÓ
Dotek
Zní orchestr duše,
sehraný s rytmem srdce
Stoupá na andělských
křídlech vzhůru...
a to jsem se
dotkla jen jedné
struny loutny

Před plátnem
Představuji si tvář
a vnitřním zrakem
zkoumám obrysy profilu
Něžně se usmívají
v barvách lučních motýlů

Otevírám oči,
beru kufřík s pastely
a vím, že to zvládnu...

Letní noci
Až se kámen rozezní,
budou dozpívány
v-á-l-k-y

Až se kámen pohne,
nebudou mě lákat dálky
Zůstanu vedle kamene

a objevím bezpečí
v-e-s-m-í-r-u
Také se rozezním...

Ani hory a moře
Hory mi nestačí,
musely by být u moře
Moře mi nestačí,
chci udělat díru
do dna v Zemi
nebo vzlétnout
v-z-h-ů-r-u
Chci domů!

Koloběh
Jako obláček
vody se vypařím
vzhůru

Neviděna
poletím vstříc
Slunci

Nad lesy, řeku,
vystoupám
v koloběhu,

abych se vrátila
volným pádem
na Zem

Pěšina
Rok co rok pěstuji
před domem pěšinu
vede k mým dveřím
Všechna stébla,
kameny i písek
znají můj krok
Na tvůj se nemohou
upamatovat

Lovec
Stále chceš něco
odkrývat
Nectíš tajemství,
oťukáváš prostor
bílou holí jako
slepec
Hledáš člověka,
nebo kořist?





Básník Svatopluk Kopeček, člen Unie českých spisovatelů, slaví 25. prosince 75. narozeniny. Srdečně blahopřejeme!

SVATOPLUK KOPEČEK
Tápání
Nepodlehni svým představám
o nás samých
Barvy na vlhnoucím obraze tají
jako naděje
a její slzy
se trpitelsky snáší k zemi

Co jsme chtěli?

Čím více se zahledíme do sebe
o to více přestáváme rozumět
svému okolí

Srdce buší o skruže žeber
každý okamžik je vězením
z něhož není úniku
Bloudíme mezi hradbami netečných dnů
stále dokola a dokola
až nakonec dostihneme sami sebe

Bezdomovci na brněnském hlavním nádraží
spí ve stoje jak ptáci bez hnízda
a spí
opřeni v hale o ústřední topení
jen hlava pod křídlo se neschová

A venku čeká ledová
a hladová...

Truchlivý okamžik jednoho dne
Slunce se rozlévá mezi oba břehy řeky
a slepý žebrák na kře samoty
tu stojí možná celé věky

Drobounké děvčátko na mostě krmí racka
a na zdi sprejem zprzněný
hanlivý obrazec nazvaný LÁSKA

Lyrika
Studánka čirého citu -
jenom zhluboka se napít
vody chladné

Čirá studánka poezie
jen najít
obilné stéblo
z něhož se pije
abys nezvířil dlaněmi kal
sesedlý na dně

Úzkost
Čas těžkne
předčasnými úsvity
a vrhá se
na betonovou šeď

Za zdí
je další betonová zeď
a všude samé grafitti
a grafitti...

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]