And aneb globalizace na postupu v provedení Mladé fronty Dnes

   Mladá fronta Dnes je deník, který překonává všecka očekávání a zahanbuje ve svém svatém trhotvorném úsilí všecek ostatní tisk, který dosud tkví v tzv. kulturních lžích intelektuálů a neodhodil rezidua zbytečné vzdělanosti. Tak třeba barevné stránce KROK ZA KROKEM ZA KRÁSAMI KRKU (neoznačené jako placená inzerce, ale napsané tak, že by ji paní pisatelka sotva mohla napsat zaníceněji, kdyby ji královsky uplatili) se povedlo připomenout kdeco od náhrobku s českým jménem Geistlich přes Václava Tupého, který na Krku dělal turistické značení až po ateliér modeláře Želijka, jehož modely lodí mohou doma ještě dlouho připomínat dovolenou. Jen na zmínečku o jakémsi Jiřím Wolkerovi a o jeho básni Moře, která začíná slovy Na břehu ostrova Krku se řádečku nedostalo. Proč taky? Copak je čtenářům MFD po nějakém básníkovi, nota bene politicky problematickém, natož po básni, opovážlivě připomínající jako skutečnost nejskutečnější jakési dělníky zvlněných svalů, ačkoli tu správnou klientelu ostrova i deníku zajímají nanejvýš svaly bodyguardů a urostlých chlapců pro dámy i pány v nočních klubech; připomenout báseň, která by mohla čtenáře ještě tak rozčílit? Kdepak, MFD ví, co se sluší.
   A když už referuje o výstavě Matisse-Picasso a reprodukuje jeden Picassův obraz, napíše pod něj pěkně po angloamericku Mandolin and guitar, to zní líp než Mandolína a kytara nebo i La mandoline et la guitare. Co na tom, že Picasso byl Španěl a že žil ve Francii? Jistě je to jen začátek a brzy se v MFD dočteme o Myslbekově sousoší Libuse and Premysl, o Poláčkově knížce pro děti Edudant and Fraucimor a třeba o Zeyerově hře Raduz and Mahulena. Možná ovšem jsou to výhledy až příliš optimistické. Copak někoho z čtenářů MFD může zajímat v čase Harryho Pottera nějaký Edudant a v čase topmodelek, o nichž se píší celé dvoustrany, nějaká Mahulena?

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]