vede úporná válka o chobotnici sofistikovaně ukrývající, že v ní má přebývat Národní knihovna jako Jonáš ve velrybě, podepisují se petice pro její stavbu na Letné i proti ní, tak dlouho se vášnivě v médiích audiovizuálních i papírových diskutuje o tom,
   zda je to architektonický skvost, který ozdobí stověžatou
   matičku, anebo ji naopak příšerně zhyzdí, tak dlouho se vede pře na téma: Hodí se to vševidoucí, přímo božské oko Velkého bratra nad Prahu a může se v té amébě dobře dařit knihám i jejím čtenářům,
   až
   konečně - trvalo několik tisíc let, než napadlo Kolumba nakřápnout vajíčko, aby stálo - nějakého nezbedu a nezdaru napadne, co je tak prosté a co vysvětluje, proč přívrženci blobu háji postavení blobu nad Prahou udatněji, než útočila císařská vojska na Bílé hoře: mají tam být jen knihy a čtenáři, anebo pod tím klamavým pláštěm, nápadně strakatým jak maskovací celta, má být kromě knih, sličných knihovnic, vousatého ředitele a studentů i badatelů ještě a hlavně cosi jiného? Což nebije do očí, jak od chvíle, kdy vře bitva o blob, vytratil se z médií až na občasnou zmínku radar? Tohle národu ovšem časem dojde, je to kost rafinovaně mu hozená, aby měl radost, jak je chytrý. Ale nezbeda přirozeně na takovou kost neskočí, protože mu to už došlo: blob musí stát na Letné, protože právě ona je nejlepší místo v celé Evropě pro radar. Bodří Pražané, jimž je celkem jedno, bude-li radar někde v Brdech (co oko nevidí, to srdce a žlučník nebolí), těžko by se smířili s každodenním pohledem na radar, magnet na zlé rakety, to by na ně bylo moc. A tak se rozhodlo, že zatímco pár chudáků v Brdech bude bojovat proti radaru, v Praze zvítězí zdravý rozum, nakonec i pan prezident (který statečně předstíral, že se mu chaloupka strýčka Kaplického na Letné nezdá) najde pro blob slova uznání, a chobotnice geniálně maskující, že je v ní knihovna, se rychle postaví a ve svých útrobách ještě geniálněji ukryje i radar, tímto způsobem dokonale zajištěný. V Brdech se ovšem vybuduje maketa konvenčního vzhledu, a tak na Letné nikomu hned tak nedojde, že nažehlení pánové do knihovny denně docházející nejsou ani trochu knihovníci nebo badatelé. O radar jde, ne o nějaké knížky, ty by za takový povyk nestály. S geniálním nápadem prý přišel sám vysoce postavený texaský kovboj, který ve své pracovně má i obrovskou knihovnu: nečte, ale za knihy se dají výborně schovávat flašky; jeho stará a svět tam vidívá radši knihy než lahve. A tak vzkázal pro strejdu Kaplického a spolu uplácali tu boudu na radar, na knihy a na lidi. A řekli o tom ještě jednomu všetečkovi v Praze, který u všeho musí být a všecko zařídí.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]