Naštěstí jenom jednoho. Kdyby víc, vyhráli by na Kladně komunální volby komunisté. Byl-li ten poutač u hřbitova týž, jaké se smály voličům v ústrety na každém rohu hlavní třídy, nedivil bych se, kdyby si ho některá ctitelka odnesla domů. Jenže vysloužilý heterosexuál v předkremačním věku má jiná prvenství. Vzdělanci říkají priority a jsou to ve státním či obecním rozpočtu převážně výdaje, které mohly počkat. Vysloužilý heterosexuál je též popudlivější. Například ho vytočí veřejný záchodek, změněný na občerstvení. Když se k té veletržní změně nikdo nehlásí, je to na záhať krevního oběhu v mozku, neboli infarkt. Pět tisíc lidí ve čtvrti bez hajzlíku.
   Otázka je, bylo-li nezbytné umístit ten sličný poutač ausgerechnet na Dušičky ke hřbitovu, ale to je otázka vkusu. A kultury.
   Tady se zdá, že nejsem in. Noční hluk na kilometry a hovniválendy po technopárty, shazování spolužáků z okna, jakož i vymlácené bažantnice zaostale odmítám považovat za kulturu vůbec, a pro mládež zvlášť. Jakož ani drogy, ale ty se ohluchlé omladině zdaleka vyhýbají.
   Jiného názoru je pan primátor. K mé stížnosti na noční hluk poučně připomenul: "Pokud chcete, aby se mládež bezcílně potulovala ulicemi, devastovala majetek města i občanů, neměla žádné kulturní vzdělání, byla bezohledná k druhým, pak se vraťme před rok 1989... Zavřeme se přede všemi a spílejme všem a na všechno."
   Děkuji způsobně, ale právě že nechci, aby se mládež bezcílně potulovala etc, jsem napsal tu stížnost. Znám lidi, co se zkoušeli před tím kraválem - kulturou zavřít. Nepodařilo se. Někteří mají přímo povinnost přijít do práce odpočatí. Pokud něco z únavy zaviní, pan primátor ani jeho zástupce přes kulturu si za něj nepůjdou sednout. Povinnost magistrátu zase je zajistit klid, nejméně noční. Podle vyhlášky. Tečka
   Nevím, koho pan primátor myslel tím spíláním. Sem tam mi sice zalomí místní nezávislý tisk ježatý sloupek, není-li před komunálními volbami. Každý ví, že daňový poplatník není od toho, aby chválil. Na to stačí výběrčí daní sám, před volbami až marnotratně. Přesto šířím tiskem, že v naší čtvrti už máme několik metrů zámkové dlažby, jakou je vyšperkováno centrum. Na rohu náměstí, u nástupiště MHD zmizel pod krásou betonový sokl po zdevastované telefonní budce. Trčel z něho léta železný pahýl, o který jsme léta při nástupu zakopávali. Zato v naší ulici nikdy chodníky nebyly. Těsně před listopadem 89 položila obec litý betonový obrubník a nechala tak. Přišla mokrá léta, zadržená voda dělala škody na domech. I domluvili jsme se tři sousedé, dva starci a jedna samoživitelka a se slibem náhrady účtu za dlažbu z obce jsme chodník položili sami. Účet za dlažbu, znějící sumárně na 13 254 Kč, nám obec dodnes neproplatila. Je datován 20. 8. 1997. Radnice se od té doby maličko obměnila, místo starosty máme primátora, ale naše žádost o slíbené proplacení účtů za dlažbu odpočívá v pokoji. Ký div, že obyvatele periferií popudí městské priority v podobě ohňostrojů, nedefinovatelné výzdoby parků, několikeré výměny nefunkčních přístřešků MHD a vůbec potěmkinovské počínání radnice. Všechny odkladné výdaje mohla předběhnout plynofikace, o vražedné atmosféře v naší čtvrti, proběhnuvší všemi sdělovacími možnostmi, pan primátor ve své odpovědi nic neví. Tomu je těžké uvěřit. Na rozdíl od zelenavých kaluží v ulicích. Do těch se musí šlápnout, pokud možno denně. Kanalizaci nahradí pokuta.
   Přijal bych v rovnováze chlapské přiznání. Ano, se šperkováním centra jsme to trochu přehnali, plátcům daní z periferií to vynahradíme, v příštím volebním období nemusejí fekalizovat parky, záchodky jsou ve volebním programu. Když už čekají od středověku, tak snad ještě nějakou chvíli počkají. Tomu bych rozuměl.
   Ale zdráhám se rozumět papalášskému přípisu. Když už taková transparentní štítivost k reálnému socialismu. Takových odpovědí mám z osmdesátých let v archivu desítky. Jediný rozdíl je k zaznamenání v ideologické inovaci. Místo příchylnosti k světovému imperialismu se nalepí stesk po totalitě. Výtěr zraku statistikou o zvýšení průměrného věku a vyznamenáním EU za zlepšení životního prostředí v regionu, kde byl za velmi nepřehledných okolností zrušen rozhodující kovoprůmysl světové značky.
   K širší obecné platnosti mých zkušeností neotřele přispěje poznání, že všude je chléb o sudém počtu kůrek a že pobyt na radnici není o židlích, ale o práci. To je pravda, zjevená voliči stylem Vo čom to je, scházelo jenom pubescentní Vo co gou. Celkem vzato, lepenkový primátor hrubě přecenil moji voličskou inteligenci. Dá se říct, že mě měl za génia, když z toho souhrnu znaků a zkušeností usoudím světlou budoucnost města. Nikoliv centra. Tam je přesvětlená i minulost.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]