Záhadnou větu, kterou chtěl svým přátelům v NATO názorně doložit, proč si nemají brát mezi sebe Rusko a Putina (na jeho moudrou radu netrpělivě čekali: konečně zazněla!), pronesl pan prezident Havel před zahájením jejich společného přátelského posezení v Praze. Vzal si za příklad svou vlastní osobu a řekl zhruba: "Kdybych chtěl já například prohloubit své dobré vztahy s předsedou naší vlády, zajisté bych si ho nevzal k sobě do bytu." Mnohoznačnost páně prezidentova výroku nemůže nebudit zneklidňující domněnky. Proč by si do bytu neměl brát zrovna pana Špidlu? Že by šlo o nepřiznané a do podvědomí vytěsněné přání, které se pak ze všech sil vydává za pravý opak? Nebo o odraz vztahu mezi Bushem, pánem světa, a Putinem, správcem jedné z jeho provincií? Pravda je i to, že brát si domů svého zaměstnance je nepřijatelné a podnikateli se to skoro vždycky vymstí. Možná ale je v tom jen zcela prostá obava, že by nemohl dostát všem povinnostem hostitele, protože pan Špidla by si v předsíni nezouval boty a odmítal by k večeři koprovou omáčku, kterou pan prezident naopak moc rád. Ptát se, proč asi nejde přátelské vztahy prohlubovat jinak než na dálku, to by zase znamenalo vyslovit pochybnosti o udělené radě. Pochybnosti by tomuto objevnému tvrzení zajisté ublížily, i když důkazy o jeho platnosti tu přece jen chybí. Bude to nejspíš jinotaj, asi jako výtvarně stejně objevné neonové srdce nad Hradčanami, které pan prezident vlastnoručně zažehl, obdoba srdce na barvotiscích z předminulého století. Tam si na ně, obnažené a krvácející, mučedník a světec obvykle ukazuje prstem, aby i lidem nedovtipným došlo, oč tu jde, zatímco tady se naopak počítá s hloubkou, která povede ke stejně hlubokému zamyšlení.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]