Jaromír Slomek má učenlivou žačku
V Divadelní revui děsně rádi píší o mýtech. Zajisté podle pravidla, že zloděj volá chyťte zloděje, a v rámci tradice, že kdo čím zachází, tím také schází.
Lenka Jungmannová pojednala v třetím čísle ročníku 2001 o tom, jak je to s třemi jednotami na divadle. A vzala to pěkně od podlahy; buď se při svém hostování v Katovně přiučila těm správným způsobům, anebo už to má v genech.
Oko čtenáře vědeckých detektivek zvlhne dojetím:
"Mezi nejčastější omyly v české teatrologii..."
"Opět mylně se často..."
"Třebaže je Corneillovo vymezení poněkud zmatečné..."
"V naší době jako by se s přehmaty v této oblasti teorie literatury roztrhl pytel. Chybná jsou například tvrzení Václava Königsmarka..."
"Zavádějící jsou potom i údaje Zdeňka Hořínka..."
"Mýlí se také Margita Havlíčková (...) a takovéto chyby nalezneme i v četné literatuře..."
"Zarážející ovšem je, že se v tomto případě mýlí i jeden z překladatelů..."
"Záměrem této studie bylo nalézt pachatele, tedy toho, kdo do teorie poetiky (či literární a divadelní vědy) poprvé zavedl požadavek třech dramatických jednot."
"Také výčet omylů a nepřesných tvrzení by mohl narůstat."
Doneslo se nám, že když četl ten soupis chyb a omylů Jaromír Slomek, upřímnou závistí bledl a bledl, až vybledl docela. Uviděl se v obludně zvětšujícím zrcadle.
Zarážející ovšem je, řečeno slovy stati Lenky Jungmannové, nikoli snad genitiv třech, který je už povolen momentálně platnými postmodernistickými Pravidly, aby se trochu zamlžila jazyková zanedbanost těch, co by řekli, že to je o vzdělání, ale např. taková maličkost, že slečna nebo paní Lenička označuje Karla Krejčího za romanistu, ačkoli každičký adept literární vědy v prvním ročníku samozřejmě ví, že autor České literatury a kulturních proudů evropských se stal po studiu bohemistiky a germanistiky význačným a obecně uznávaným polonistou.
Podle Lenky Jungmannové se kdekdo mýlí, ale co čert nechtěl, pytel s přehmaty a omyly se roztrhl tak dokonale, že do něho vhupla sama.
Na stránce 34 své kriminálně laděné stati vykládá s minuciézní akribií o tom, že Aristotelova Poetika byla napsána nejspíš kolem roku 330 př. Kr. (některé prameny však uvádějí i dataci starší - kolem roku 355 př. Kr.), ale v poznámkách na konci stati na straně 7 píše o téže Poetice, že nejstarší dochovaný řecký text je asi z roku 1000 př. Kr., a aby byl čtenář ujištěn, že nejde snad o sazečovu chybu, pokračuje: arabská verze je z poloviny 10. stol. př. Kr.
Zkrátka bezmála všichni se mýlí, jen ona, Ona je bez chyby chybičky a obětavě dokazuje, že výčet omylů a nepřesných tvrzení by nejenom mohl narůstat, ale vlastním jejím přičiněním narostl, ba nečekaně se vzepjal k vrcholu. Zarážející ovšem je, že na její trapnou patálii s Krejčím a s daty nepřišla pečlivá mýtoborná redakce Divadelní revue.
Autor: alch
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)