Český čtenář se seznámil s poezií srbského básníka Djoko Stojičiče již v několika sbírkách a pravidelně v literární příloze Haló novin Obrys-Kmen. Samostatná sbírka pod názvem Srp - zmije vyšla v češtině v roce 1996, na Slovensku vyšel výbor ze Stojičičovy poezie pod názvem Sluneční hodiny a musíme připomenout rovněž rozhodující podíl Stojičiče na překladu Wolkrovy poezie. Nyní máme před sebou nejnovější výbor z autorovy poezie nazvaný POŽÁRY, DEŠTĚ, který vydalo nakladatelství Dauphin v Praze. Úvahy nad uměleckým stylem Stojičičovy poezie zdůrazňují, že tato osobnost nepatří do žádného literárního proudu současné srbské poezie, jde svou vlastní cestou. Snad nejvýraznějším rysem estetiky tohoto básníka je meditativnost, vnitřní reflexní obraznost. Při hodnocení jeho lyriky musíme vycházet z faktu, že od konce minulého století ustupuje názor tradičních poetik, že lyrika tlumočí pouze citové dojmy. Literární věda dospěla k mnohem jemnějším nuancím estetického hodnocení. Stojičič je věren estetice lyriky v tom, že rozvíjí svou představivost bez dějového půdorysu, tlumočí bezprostřední osobní prožitky často v torzech snových představ jako volný tok vjemů. Tomu odpovídá dikce veršů, kde často převládá krátký jazykový útvar jen několika pojmů a na ně navazuje kompozičně širší jazykový kontext básně.
   V první části sbírky nazvané Požáry, deště vnímáme především milostnou lyriku, v níž převažuje pojetí totality, celistvosti světa, moderně řečeno "globální" myšlení. Dominují pocity odpovědnosti jedince za svět a ozývá se rovněž kosmický pocit ("ozvěna vzdálené mlhoviny", "podzimy v Mléčné dráze" atd.).
   Ve druhé části nazvané Páté roční období otevírá autor jakousi novou dimenzi existence překračující čtvero ročních období - v symbolickém slova smyslu, volá po "objevení nějakého nového moře", objevuje se elegické téma (Předsmrtná báseň). Z první části sem překračuje kosmogonická tématika viděná ze Země ("toto je země, toto je kámen"). Třetí část sbírky navazuje snad nejbezprostředněji na tradiční "venkovskou poezii" v srbské literatuře, inspiruje se přírodními jevy a prožitky lyrického hrdiny v přírodě vůbec. Metaforičnost se často inspiruje rostlinami a miluje "světlomilné rostliny." Poslední - čtvrtá část sbírky reflektuje intimní lyriku rodinného prožitku ("Můj děda zemřel u otevřeného okna"). Vzpomíná na návraty otce z orání, na zážitky z dětství v rodné vsi, kde "kolem domu vyli vlci..." Snad bychom mohli označit tuto poezii jako sentimentální básnictví (podle Friedricha Schillera), kdy autor hledá ztracenou přírodu v sobě samém. Podle našeho názoru jde v této Stojičičově poezii o hledání identity člověka v jeho prapůvodu. Z jazykového hlediska odvedli překladatelé dobrou práci (Milada K. Nedvědová, Anna Borůvková, Věra Novotná, Ivan Dorovský).



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)