Doma máme desítky kolibříků, nikoli v kleci, ale v knihovně. Knížečky jsou to drobného formátu, bohatě ilustrované, vázané v kůži a je radost je otevřít, protože za nimi stojí velcí autoři naší i zahraniční literatury. Mnohé z nich vydala Lyra Pragensis a připraveny byly pečlivým a odpovědným „redaktorem“ Milanem Friedlem.
   Z úctyhodné řady nádherných kolibříků vybírám: Krutý dvořan Francois de la Rochefoucaulda (1982) v překladu Jarmily Loukotkové a s ilustracemi Jiřího Běhounka, Sonety Williama Shakespeara (1986) v překladu Zdeňka Hrona a s ilustracemi Oldřicha Kulhánka, Dějeprava hudební Ilji Hurníka (také 1986) ilustrovaná Adolfem Bornem. Nevím, proč jsem neukončil výběr, vždyť tři ukázky by bohatě stačily, vybírám další titul: Velká závěť - Francois Villon (1978), kterou rovněž přeložila Jarmila Loukotková a ilustracemi doprovodil Zdeněk Mézl. Villonova závěť jako by nyní v tuto chvíli zastupovala krutý osud odchodu.
   Milan jako nakladatel, scénárista a režisér celé řady televizních, rozhlasových a komorních pořadů, většinou literárně a hudebně zaměřených, se setkával s mnoha tvůrci a vynikajícími interprety. Ti, kdo ho znali a měli s ním možnost spolupracovat, mi jistě potvrdí, že vystupoval vždy skromně, jako by se držel v pozadí, ať už byl na scéně, před obrazovkou nebo při jiné příležitosti. Setkání s ním bylo příjemné a důstojné a musím dodat, že i inspirující a obohacující. Jeho životní moudrost, nadání a hlavně skromnost až askeze byly evidentní, přitom byl velkým milovníkem umění, umění slova, umění výtvarného i hudebního, jemuž se důsledně a soustavně věnoval. Milan Friedl byl zakladatelem a dlouholetým výkonným ředitelem Lyry Pragensis a byl také předsedou Výboru národní kultury.
   Když Unie českých spisovatelů letos rozhodovala o udělení výročních literárních cen, trávil PhDr. Milan Friedl pár týdnů v Orlických horách, aby se posílil před další pestrou podzimní sezónou. Čekala ho jako obvykle šňůra vystoupení, ostatně jistě i při letošním pobytu v horách usilovně pracoval. Volal jsem mu, domluvili jsme se na schůzce na počátku září. Na setkání výboru UČS nás však Vladimír Janovic informoval, že Milan byl převezen do nemocnice v Praze a domluvili jsme se, že ho navštívíme (Karel Sýs, Vladimír Janovic a já) a předáme mu cenu Unie českých spisovatelů. Zdravotní stav Milana byl však vážný a tak jsme návštěvu odložili. V ty dny žádný z nás netušil, že se setkáme až jindy, ve světě, v němž trvale září slunce.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)