EVA BRIXI
Když ráno ženy
Když ráno ženy omylem a lehce
snesou svá stehna nad peřinu
Když ráno ženy žádostivost ještě ve snu
v sobě nosí
Pak tajemný bůžek hříchu jejich muže
úpěnlivě prosí
Když ňadro ženy omylem a lehce
vyběhne k ránu na polštář
Muž skládá zbraně Víc už nechce
k jejím nohám na oltář
Když teplá ruka ženy ještě v polospánku
začne hledat vedle v džbánku
živou vodu na křest dne
Pro muže vedle ní
je to k uzoufání nezbedné
Balada malá prostá lhaní
Ví někdo
Co se skrývá za ní
Balada nerozumná
s podpisem nekonečna
Růžový román stojí nad ní
Z obrázku vystoupila další slečna
A já to nevzdám …
Poslední tvoje slova
Jak z karet naděje
Já do toho půjdu znova
Vidím ten zelený mys naděje
Kam se má enegie poděje
Když nepřijde ke tvé duši
Vím
Jsem plamen který slzy suší
Jsem vítr co rozmetá vše
Co mi sluší
Jsem občas odveta a taky pěkná popleta
Udělej z těch slz moře
A ze vzpomínek nová přání
Věř
Že se budu snažit
Tvůj čas hladit tichem
Dám ti zemi krytou něžným hříchem
Budu čekat zvesela
Až potkám velvyslance anděla
Pošlu ti po něm písničku o tom
Že semínka zkušenosti
Jsem již zasela
A že to nevzdám
Tvá slaná vůně
Ve mně zůstala
O mlčení
Řekni něco o sobě
Pověz něco přec
Zvedni mne
A vyvez k sobě
Na kopec
Ohni mne
A zemi i mne líbej
Co je zakázáno v noci
Na co je čas až ráno
To dělej a bude vystaráno
Ukaž co jsme nesměli
Co nebylo nám dáno
Ač leželi jsme v čisté posteli
Nenechávej mne už bez pomoci
Zkus co jsi dávno zapomněl
A co bys tajně chtěl
Rozpolcená
Magická fotka
Jakýchsi soch z povzdálí
Internet na mne vyplázl jazyk
Asi mne v noci zas omámí
Čtu si pozpátku o tom
Kdo koho hledá
Kdo koho nemá
Umění a technologie v okamžiku
Jak olíznutá dvojka vína
Píšu ti dvě tři slova
Své srdce rozlévám do olova
Lžu
Jsem sedmihlavá saň a sedmismylslná potvora
Co kouká oknem do dvora
Jsem smíšek
Nesnáším Andy Warhola
(aby se to rýmovalo)
Ví jen ten nahoře
Kdo já jsem
Pro lásku muže
Nahou snídani namaluji
Pokaždé ranec buchet přibaluji
Na odchodnou
A cukruji rozkoší
Sladká písmena padají sítkem na čaj
I když on zatím netuší
Tolik bych toho chtěla
Dřív jsem o pekle na zemi nevěděla
Dnes už znám všechno všecičko
Polibek krutý posílám všem
Kdož mne opustili
Polibek na víčko A slzavý otazník k tomu
To jsem Já Snad paní domu…
O ničem
Jak preclík na talíři
Jak báseň na stole
Všechny ženy jsou jen štíři
Promlouvají jak uklizené plátno po malíři
Jak noční košile
O něž se štětec otřel nevinně
Umění žije
Nikdo ho nevnímá
Každý mu nerozumí
Málokdo rozjímá
Jsou to všechno velké věci
Z malých se nestřílí
Chtěla bych si s tebou pohrát
Jen co tvá touha zesílí
Odpovídám stále dokola
Na mobilu nemáš ucho
V mailech se ti ztrácím
Netuším jak to napsat
Jak s myšlenkami na hřích přestat
Pás cudnosti není dalekohled
A smítko v oku není květináč
Ráda bych ti poslala mé cosi
Jen neumím zpaměti tvoji adresu
Nemáš ji na čele ani na dresu
Báseň nedám ti do dlaně
Snad na římse ti za chviličku holubice přistane
V krajině růžové
Jak vypadá krajina tvých snů
Růžový strom
Zelený pták
A úsměv za plotem
Altán staletí na svém místě
Vzpomínka odletí
Dopis vyhodíš do smetí
Vezmi mou dlaň do vlastnictví
A tam si ji chraň
Nabídnout mám
Co mohu
Já už nebudu
Stát v němém rohu
Jsem v krajině tvých snů
Uprostřed plevele
A to mě tak nebere
Jsem v rovině vrcholků
V klíně schovala jsem ti píšťalku
Mé nové jméno
Je tady zjevené
Za pohled ve 3D
Za obětí jediné
Za tisíc líbání
A skryté dojetí
Rozdám teď všechno
Co mám
Jaro na počkání
Slunce mi dalo
kousek země mezi prsty
Přivoním k mrakům
Fouknu do listů v kalendáři
Zeptám se Jak se ti daří
Projdu se parkem
Nesednu k baru
Zasadím kytku
Požehnám trávě
Zavolám jaru
Protože
Slunce mi dalo
zas nové ráno
a něco k tomu…
Po tvých stopách
Po tvých stopách bych se chtěla vrátit
Tam Kde jsem už jednou byla
Kudy kráčet To já poznám
Po tvých stopách půjdu
Když otevřeš si nový seznam lásek
Budu tam jen jedna jediná
Múza Která líbá pouze tebe do klína
Jak ráda položila bych ti svět
Na kraj dlaně
Jenže se stmívá
Vítr táhne porouchané sáně
A já už nejsem tvá vyvolená žena z ráje
Mraky nad tvou tváří budou tu co nevidět
Vím Že už to nezachráním
Ale nechci brečet v dešti
Mezi tvými rty okusila jsem teď naposled
Tvůj jazyk Který věští
Z nocí
Z nichž vypršelo štěstí
Nevím jen
Podle čeho tvoje duše vybírá
A přece bych to ještě zkusila
Já nejsem krámek
Který zavírá
Vzít si tě nenechám
Dobrá rada nad zlato
Ale nejsem zlatokop
Už vím
Co udělám
Vzít si tě nenechám
Paže máš k tomu
Abys mne udržel
V bezmoci
A klidně až k ránu a zase do noci
Pořád stále i po svítání
Pro milence už nejsem k mání
Neřešíš váháš já to vím
Už ani nehřešíš
Měnit je zbytečné co léta slouží
I když sandály táhneš často louží
Bez řečí
Dojdeš-li k cestě alespoň na půl bezpečné
Co ano a co ne
Ženatý perverzo ještě něžnější
Jak ses kdysi přiznal
Hodnotu času svého pro mne jsi tehdy neznal
Ať je co je
Z dálek svaté obrázky
Fotky němé a přesto zpívající pro lásky
Máš pro mne schované
Vzít si tě nenechám
A ještě než
Zavřeš dveře Tvé oči budou dokořán
Vysoukám tričko a budu koukat vleže
Na tvé rozpaky
Každý muž je někdy nesvůj
Tak nade mnou nestůj
A hlaď
Můj osud v němou chvíli
Vynaslaď
Na špičce jazyka
Na špičce jazyka
Cítím tvé kostky ledu
Něco mi uniká
Dnes líbat nedovedu
Ke kůlu přibitá
Tuším kudy tě vedu
Motýlek babočka sedí ti pod krkem
Ta se snů nedočká
Vezmeš mě útokem
Zavoněl květen
Zblázněný vcházíš do mých skříní
Mám pravdu
Nesedí v nich už jiní
Do úst vkládáš mi v pravé poledne
Slova jimž nerozumím
Noty mám v krku
A písně křičím nezbedné
Milování s tebou
Tvář mám na kolenou
Držíš mne za pusu
Spolu dýcháme v poklusu
Nevím kolik se toho ještě dá stihnout ve tvé náruči
Snad tolik
Kolik nám život poručí
Polibky sms
Jsem z tebe celá nesvá
V půvabu noci počítám písmenka
Tolik sms jako včera
jsem za celý život nesepsala
Šiframi úhozů polibky tajné
Putují pomalu do tvých kapes
Sny o bezmoci pláču
Slovíčka něhy Příběhy bujné
Mé ruce prosí po půlnoci
Klávesnici o poslední tvoji zprávu
Ukolébavky neposíláš
Přesto je slyším Zpívám s tebou
Posílám ti zprávy z nebe
Sedím možná vedle tebe
Vstoupils do mne
Zůstaneme vedle sebe
Když budeš chtít
PF z Valašska
VOJTĚCH MRÁZEK
na valašských pasekách
sněhu po kolena
z chalup ještě doznívá
vánoční koleda
na kotárech čeká
v silvestrovské noci hvězd
k prošlápnutí stopa
rozdvojených cest
pro kterou se rozhodneme
s novým rokem
svoje kroky vést?
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)