Aktuální otázky současné kultury je téma dalo by se říci přímo bezbřehé. Z jaké strany ho vůbec uchopit, a lze tak ještě v době postmoderní, vše stavící na hlavu a zpochybňující a relativizující, vůbec učinit?
Po Praze čas od času probíhají diskusní fóra na obdobné téma. Ale výstupy z nich nebudou příliš odlišné. Globalizace sem vtrhla s liberálním kapitalismem jako obrovská ničící vlna tsunami a nezanechala tu doslova kámen na kameni.
Čtenářů poezie je dnes údajně tolik jako básníků nebo těch, co si to o sobě myslí. V reakci na takto sníženou poptávku knihkupectví a antikvariáty zmenšují svou nabídku básnických titulů, která končí většinou zastrčená v koutě prodejny.
Původní česká próza na tom není o mnoho lépe. Spisovatelka Lenka Procházková měla v roce 2000 se svým Beránkem, knihou o Ježíši Nazaretském, náklad 10 000 výtisků. Letošní druhé vydání má jen 3000 výtisků. Sestupný trend nákladů knih je prostě realitou. S tím se musí smířit i režimní autoři.
Marže obchodníků (co jiného dnes knihkupci jsou) činí často až polovinu z maloobchodní ceny titulu. Jejich prodejny jsou pak na způsob chrámů konzumu jako Lidl, Billa nebo Kaufland doslova přecpány lahůdkami pro skutečné fajnšmekry. Mezi početnými prefabrikovanými bestsellery třeba takové Daniely Steelové najdete i díla neúnavné Haliny Pawlowské, majitelky prý hříšných boků a bujného poprsí, Madeleine Albrightové, balkánské řeznice a tamní úspěšné podnikatelky, Michala Viewegha, asi nového Vladimíra Párala, Petra Šabacha, tady bacha, hovno hoří, dále knížepána a Čecha jak poleno Karla Schwarzenberga, či zavražděné Simony Monyové. Nebo úplnou perlorodku, již zcela marjánkou vyhuleného Jiřího X. Doležala, jehož duševní výrony jsou vskutku obdivuhodné. A pak že ty modré prášky jsou dobré jen na sexuální potenci!
Nechybí dále celá řada šéfkuchařů, válečných zločinců, pinglů, komunistobijců, vrahounů, fašounů, politiků, VIPek, pipek atd.
Pestrá nabídka, jen co je pravda, prostě co hrdlo ráčí. Jedlá soda, Endiaron a živočišné uhlí by měly být při nákupu takového zboží samozřejmostí, aby se u citlivějších osob předešlo po konzumaci určitým žaludečním obtížím, spojeným s poklusem na onu místnůstku, kam chodil i císař pán pěšky.
Všichni tihle VIP hrdinové naší doby spěchají nás oblažit či přímo zkulturnit svými výtvory, dokud je zboží čerstvé, dokud jsou na výsluní, dokud je propírá bulvár, dokud jsou in.
Třeba autorka čtiva Irena Obermannová se v rozhovoru pro Blesk rozplývá nadšením, když líčí svůj sen, v kterém se oddává sexuálním hrátkám se svým milencem, exprezidentem Václavem Havlem, přímo v rakvi. Přitom pro humanitárního bombardéra Veškrnu byla zřejmě jen dalším zářezem na pažbě. A pak že u nás už neexistuje krásná literatura, pak že tu nemáme zdatné literátky a literáty!
Kvalita se pak prodá prostě sama, jen se tomu musí holt umět trochu pomoci. Tu bombardováním z bezpečných výšek, tu skandálem, tu nevěrou, tu násilnou smrtí a podobně. Prostě něčím akčním nebo lechtivým, co lidi vybudí a vytrhne z letargie. Nová kniha Obermannové, kde líčí další detaily svého vztahu se záletným Havlem, se tak opět svými prodeji zaslouženě zařadí mezi bestsellery. Čtenáři takových skvostů jsou tím zušlechťováni až do úplného zblbnutí. To je ta výchova uměním k umění.
Spisovatelka Lenka Procházková tvrdí, že lidi už jsou taky líní číst delší souvislý text. Pracuje nyní proto s karikaturistou Lukášem Fibrichem na komiksu, věnovanému bolavému místu naší historie, době kolem Bílé hory. Je-li ale komiks jedna z možných cest z panujícího hodnotového rozvratu, nevím. Spíš je třeba pokračovat v dalším mravenčím úsilí, i za cenu osobních obětí a též dočasného nepochopení okolí i svých nejbližších.
Lidé si neuvědomují, co se dnes ve společnosti děje a jsou zmasírovaní médii, bohužel i veřejnoprávními, řekla 10. 11. Lenka Procházková v samém závěru předávání Cen UČS za rok 2012 v rozhovoru pro Haló noviny. A stejně - jako já předtím ve svém předneseném laudatiu k udělení ceny za občanskou angažovanost - i ona uvedla, že mnozí stále přemýšlí jen černobíle a stranicky. A bohužel nepoužívají svůj vlastní rozum. Nyní se společnost ocitla na křižovatce a je třeba lidi rychle probudit, dodala na závěr Procházková.
A jak pomáháme my s probouzením lidí na naší kulturní frontě? A pomáhá se vůbec nějak těm, kteří se v tom angažují? Nezakopávají se tady naopak mnozí v kruhové obraně jen stále hlouběji?
Přes problémy, přes šibeniční termín, jsem dal novou tvář a obsah zpravodaji Lípa. Jeho archaická podoba si už žádala změn, jak mi shodně napsali spisovatel Jiří Stano a básník Michal Černík. „Rozšířením koncepce na politicko-kulturní časopis nabyla Lípa širšího obsahového směřování. Po této renovaci už volala, stala se přitažlivější, aktuálnější, politicky čitelnější. Sezřetelnilo se, na které straně stojí, a jaké hodnoty pro ni jsou a budou svaté. Uveřejnit projev spisovatelky Lenky Procházkové a esej režiséra Václava Dvořáka byl znamenitý nápad. Teď jde o to, vydržet s dechem,“ napsal konkrétně Jiří Stano. Zdeněk Hoření zase prohlásil, že Lípa je dnes ostrá jako břitva a že se mu líbí a gratuloval mi k tomu. Karel Sýs novou Lípu také pochválil včetně její titulní stránky. Karla Srpa z Jazzové sekce také nová Lípa potěšila, ale jak řekl, hlavní věcí je teď udržet její tištěnou podobu a neskončit s Lípou jen na internetu. (To přestalo snad už nyní hrozit.) Pozitivních reakcí bylo samozřejmě více, třeba od Hany Hrzalové, Moniky Hoření, Václava Dvořáka, Svetozára Plesnika či Lenky Procházkové, která mi napsala, že mi drží palce.
Na jednom ze slyšení v Senátu v době bojů proti US radaru naší skupině z občanské iniciativy Ne základnám řekl během pauzy jeden z etablovaných kravaťáků, že jsme užiteční idioti. No, jak se říká, chytrému napověz…
Leží mi na srdci další existence, směřování, nezávislost a úroveň čtvrtletníku Lípa, jehož novou kulturně-politickou koncepci jsem vypracoval a začal realizovat. Snad chystané změny, týkající se Lípy, budou ku prospěchu věci samé.
(Předneseno na diskusním Kulatém stolu Výboru národní kultury 8. 11. 2012 na téma „Aktuální otázky současné kultury“.)
Autor je šéfredaktor čtvrtletníku Lípa, vydávaného Výborem národní kultury, kde je i členem představenstva tohoto občanského sdružení, je členem Unie českých spisovatelů a aktivistou občanské iniciativy Ne základnám.
Autor: JAN POLÁČEK
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)