(Čingiz Ajtmatov: 75)

   Smyslem umění jako jedinečné lidské činnosti nebylo a není pouze mechanicky zobrazovat vnější svět, bezduše se ztotožňovat s potřebami a zájmy mocných či pouze splňovat zákony trhu. Skutečné umění jako výjimečná intelektuální činnost vždy překračovalo dobovou omezenost, nebálo se experimentů a přesahů do jiných oblastí duchovního života a hájilo trvalé hodnoty lidského rodu. Umělcem, který splňuje naznačená kritéria, je kyrgyzský spisovatel světového významu Čingiz Ajtmatov, který se narodil před 75 lety - 12. prosince 1928. Rodák z aulu Šeker v Talaské dolině dnešního Kyrgyzstánu prožil pestrý život. V devíti letech ztratil otce, který byl obětí stalinských represí. Ke konci druhé světové války se mladičký Čingiz stal tajemníkem šečerského vesnického sovětu. V prvních poválečných letech vystudoval vysokou školu zemědělskou a načas pracoval ve výzkumné živočišné farmě. Literární vlohy uplatňoval od počátku padesátých let, kdy publikoval povídky v místním tisku, aby posléze už jako bilingvní spisovatel vystudoval moskevský Gorkého literární institut. Tehdy už se profesionálně věnoval novinářské a spisovatelské činnosti. Postupně pracoval v redakčních radách několika renomovaných kyrgyzských a ruských literárních časopisů (např. Literaturnoj gazety a Noveho miru), šéfoval celosvazovému časopisu Inostranaja literatura, získal vysoká umělecká ocenění (Leninovu cenu, Státní cenu) a působil jako významný společenský činitel v národním, celosvazovém i mezinárodním měřítku. Byl mj. poslancem Nejvyššího sovětu, iniciátorem tzv. Issykkulského fóra, jež vyzvalo významné světové osobnosti k posouzení globálních problémů lidstva. V r. 1988 byl jako u nás dostatečně uznávaný a oblíbený tvůrce prominentním hostem Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. V devadesátých letech světoznámý spisovatel pracoval v diplomatických službách.
   Světovou proslulost získal lyrickou novelou Džamila (1958), kterou Louis Aragon označil za nejkrásnější vyprávění o lásce na světě. V příběhu válečné lásky krasavice Džamily a samotáře Danijara, obsahujícím určité autobiografické prvky, vyjádřil většinu rozhodujících znaků svého osobitého životního díla - krutou válečnou tematiku, něžnou romantickou citovost, výrazné morální poselství, působivé zachycení středoasijského životního stylu a poetické vylíčení exotického přírodního prostředí.
   Český čtenář měl v minulosti možnost poznat většinu Ajtmatovových próz a ocenit stále přítomné téma hluboké lidskosti a odpovědnosti, které je jim vlastní, stejně jako spisovatelovo mistrovství psychologického vystižení různých generací a představitelů rozličných národností i společenských vrstev. Z prostředí spisovatelovy domoviny vycházejí povídky a novely Labutě nad Issyk-kulem, Velbloudí oko, Sbohem, živote, Bílý parník, Mateřské pole, v nichž reflektuje současnost i nedávnou válečnou minulost. V povídce Strakatý pes na břehu moře vypráví mýtický příběh ze života maličkého severského etnika Nivchů žijících na březích Ochotského moře, který pojednává o záchraně mladého chlapce sebeobětováním starší generace.
   Symbolikou uhájení základních lidských hodnot jsou prostoupena jeho vrcholná románová díla z osmdesátých let: Stanice Bouřná a Popraviště. Spisovatelův pohled obsáhl prostorově širší středoasijskou oblast a z časového hlediska pronikl do hluboké i nedávné minulosti, postihl aktuální problémy rozporuplné současnosti a naznačil i vizi budoucnosti. Poučen tehdejším světovým literárním vývojem adekvátně uplatnil podněty magického realismu a kosmické science-fiction, které ústrojně spojil s tradičním i moderním pojetím realismu. Využití archaického zvířecího mýtu, biblické tematiky i starobylých asijských legendárních prvků není u Ajtmatova samoúčelné, ale jako podobenství směřuje k současnosti, reflektujíc soudobé globální problémy lidstva a jednotlivců - morální, ekologické, otázky drog, soužití různých národů, ras a ideologií. V přitažlivých příbězích působivých postav je Ajtmatovovo dílo poselstvím činorodého humanismu a vyjádřením takové alternativy dalšího vývoje, jímž je mírové soužití a spolupráce mezi národy světa a nemanipulovatelný lidský jedinec s nedeformovanou historickou pamětí. V chaosu současného světa je to podnětné a povzbudivé.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]