Jméno básnířky Dory Gabeové je úzce spjato s česko-bulharskými vztahy jak v období mezi válkami, tak i po r. 1945. Jako spoluzakladatelka a později i místopředsedkyně pobočky PEN klubu v Bulharsku usilovala o rozšíření kulturních styků mezi oběma zeměmi. Její zásluhou se bulharský čtenář seznámil již před druhou světovou válkou s díly Jiřího Wolkra, Karla Čapka, Vítězslava Nezvala aj.
   S Nezvalem ji spojoval trvalý vztah, který byl nejenom tvůrčí. Existují dopisy, které jí Nezval psal, když pobývala na tvůrčí dovolené v polském Zakopaném, ale to je už historie pro jiný článek. Pro nás je důležité, že vztah mezi Nezvalem a Dorou Gabeovou se projevil nejen ve spolupráci na překladu autorčiny básnické prózy pro děti Dávno (1938). Poetický svět Gabeové inspiroval Nezvala k napsání knížky Věci, květiny, zvířátka a lidé pro děti. Sama osobnost autorky mu posloužila k vytvoření postavy Konstantiny v jeho románě Jak vejce vejci.
   Básnířka navštívila během svého dlouhého života (1888-1983) Československo mnohokrát, dokonce i v 60. a 70. letech 20. století, ale její krátký pobyt v Praze, Brně a Bratislavě na podzim r. 1931, jako předsedkyně bulharské pobočky PEN klubu, je důležitý nejenom proto, že se tehdy setkala na oficiální večeři i s Karlem Čapkem. Seznámila československou literární veřejnost a představitele slavistiky s vývojem bulharské literatury. Písemné svědectví o autorčině přístupu k uměleckým zvláštnostem rodné literatury představují řádky z rozhovoru v týdeníku Rozpravy Aventina: "Na začátku jsme měli jeden vliv mocný a silný, vliv ruský," vypráví Dora Gabeová. "Později přišla revoluce v literatuře. Přichází Penčo Slavejkov (přeložený do češtiny nejenom časopisecky, ale i knižně - pozn. D. V.) a zprostředkuje vliv středoevropský, hlavně německý. Slavejkov se bránil francouzskému vlivu vášnivě, ale neodolal jeho působení. Francouzský vliv, přímo kult, pěstoval Peju Javorov (poprvé přeložen do češtiny již na začátku 20 století - pozn. D. V). Vědomě chtěl mít bulharskou literaturu přikloněnu k Francii a otevřenou její kultuře. Nepřál pochopitelně záměrům Slavejkovým. Poezie Javorova byla vnitřně blízká francouzské, temperamentem příbuzná, ačkoliv Javorov byl pravý básník bulharského charakteru. Zápas této školy a školy německé trvá v Bulharsku i po válce." Podle Dory Gabeové "bulharská literatura během třiceti předválečných let (osvobození z turecké nadvlády, která trvala 500 let do první světové války - pozn. D. V.) prodělala všechny změny, které prožila Evropa za 100 let. V bulharské literatuře jsou zastoupeny všechny směry od romantismu přes realismus, naturalismus až k dadaismu. Pozoruhodná byla ochota, s jakou Bulharsko vše přijímalo. Byla to snaha po získaní tempa Evropy."
   Autorka také vysvětlila význam národní kultury a upozornila na místo, které v tomto literárním procesu zaujímají díla Ch. Boteva , I. Vazova, E. Pelina, N. Lilieva a dalších (uvedení autoři jsou přeloženi do češtiny jak časopisecky, tak knižně - pozn. D. V.).
   I když nás od těchto málo známých myšlenek dělí více než sedmdesát let, jejich autentičnost, diskutabilnost a originalita představují i dnes cestu k objevům neznámých aspektů literárního vývoje.

   (Sofie-Praha)

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]