DANIEL STROŽ, básník a publicista

   Máte v šuplíku svého pracovního stolu nějaké rukopisy, které se vám nedaří vydat?
   Protože mi právě vyšel téměř čtyřsetstránkový soubor publicistiky Bez cenzury, kde je obsaženo všechno, co jsem "stvořil" v letech 2000 a 2001, šupleti se ulevilo a s tím, co tam zbývá, na vydání nespěchám. Jsou to hlavně verše; původně jsem se domníval, že by z nich mohla být knížka, ale listuji-li jimi, nabývám pocitu, že bude lépe s nimi ještě vyčkat.

   Jaké zkušenosti máte s nakladateli? Můžete vylíčit své potíže, či naopak dobré zážitky?
   Zklamal mne opětný útlum v "našem" (myslím tím levicovém) nakladatelství Futura, o kterém jsem vážně předpokládal, že začne konečně vzkvétat, přinejmenším jako většina podobných, působících v západní Evropě při levicových a komunistických stranách. V naší zemi ale nejsme asi ještě tak daleko, aby si levicové spektrum dostatečně uvědomovalo, že intenzivní vydavatelská činnost je z propagandistického hlediska stejně důležitá a vyplatí se obdobně, jako každodenní, v parlamentu i mimo něj vytvářená politika.
   O "dobrých zážitcích" s nakladateli si snad současný český literát může nechat opravdu jenom zdát, a to ani nemusí mít punc levičáka! Ale budiž: radost mi udělal Milan Havlíček z Orega, u něhož jsem svou objemnou a svrchu jmenovanou knihu vydával. Vidím v něm tak trochu sebe sama: ani mně se při nakladatelování v Mnichově nevedlo jinak. Pevnou vůlí však a s nezbytnou dávkou idealismu se mnohé překážky dají překonat!

   Knižní trh je velmi dobře zásoben všemožnými tituly různých žánrů. Česká literatura však, až na několik spisovatelů, má mezi nimi velice slabé zastoupení, dokonce chybí řada mnoha skvělých českých autorů. V čem vidíte příčinu faktu, že čeští nakladatelé nevydávají české autory?
   Až poslední dobou mi začalo připadat, že česká čtenářská obec se z laviny překladové, ale hlavně také brakové literatury, kterou byla v popřevratí zavalena, začíná pomalu vyhrabávat. V tom je naděje, že nakladatelům časem nezbude, než začít znovu české autory vyhledávat. Potom je dokonce přestanou i politicky kádrovat: to ovšem jenom ty, u nichž mohou očekávat, že jejich tvorba bude zisková. Kdo volil kapitalismus, musí jednou provždy chápat, že rozhoduje výhradně byznys, vždyť tomu se přizpůsobuje i poslání a úroveň literárního díla. Naivní by bylo také si představovat, že se v blízké budoucnosti nějak podstatně zvýší nynější směšné náklady knih a tím i mizivé honoráře, z nichž nelze uživit ani domácího křečka. Dokud se knižní trh nezpřehlední natolik, aby byl čtenář (nikoliv pouze knihkupec!) ve stavu z celé jeho široké palety svobodně vybírat, budou zůstávat stranou i sebelepší tituly, nepomůže-li jim ovšem nákladná reklama.

   Měli byste nějaké náměty jak podpořit vydávání české literatury, klasické i současné?
   Nevěřím, že by se problémy české literatury začala dobrovolně, ale ani pod nějakým nátlakem zabývat příslušná vládní grémia. Proto nám nezbude do budoucna než uvažovat o svépomoci: kupříkladu založením vlastního nakladatelského družstva se zasilatelskou službou, které by pracovalo s dopředu na rok pevně stanoveným edičním programem, odsouhlaseným většinou členů UČS. Propagace knih by pak mohla být zajišťována internetem a pravidelnými upoutávkami v Obrysu-Kmeni, jehož vydavatel by proti tomu snad nic nenamítal. Státu, v němž žijeme, jsou spisovatelé lhostejní, nenamlouvejme si pořád, že je tomu jinak.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]