Německo-sovětský pakt o neútočení z 23. srpna 1939 je neustále hrubě propagandistickým způsobem zneužíván v přívalu reakční, rádoby historické tvorby různých pseudohistoriků i docela obyčejných pisálků goebbelsovského stylu. Ti se usilovně snaží klást rovnítko mezi kapitalistický německý nacismus a protikapitalistický sovětský komunismus. Což je lživé a podlé, protože to naprosto neodpovídá historické pravdě.
   Český historik univ. prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc. poskytuje ve své útlé knížečce JINÝ POHLED NA PAKT O NEÚTOČENÍ NĚMECKO-SSSR Z R. 1939 brilantně fundovaný, přehledný obraz o vývoji mezinárodních vztahů ve třicátých letech XX. století, který vedl ke vzniku druhé světové války. Názorně dokazuje velmocenskou kolaboraci nefašistických buržoazních vlád ve Velké Británii a ve Francii s agresorskými vládami nacistického Německa a fašistické Itálie. Tato chamberlainsko-daladierovská patolízalská podřízenost hitlerovskému Německu, vystupujícímu v roli vůdce antikomunistické kapitalistické fronty proti Sovětskému svazu a Komunistické internacionále, se otevřeně projevila koncem září 1938 na hanebné konferenci čtyř velmocí - Německa, Itálie, Velké Británie a Francie - v Mnichově, kdy »dva státy s formální demokracií likvidovaly svého malého a jejich politice věrného spojence. Mnichov a 15. březen ukázaly, že pro Československo není v kapitalistickém světě místo. ČSR patřila do tábora tzv. demokratických států a z tohoto kolektivu byla vykopnuta, druhým táborem byl fašistický blok (Maďarsko, Polsko) vedený Německem, a ten nás jako samostatný stát likvidoval.« (str. 6)
   Předmětem oprávněné Frajdlovy kritiky je rovněž plukovnický režim sanačního Polska, »které se osvědčilo jako spojenec proti ČSR« při provádění proněmecké polské vládní politiky, zcela zaslepené antikomunismem a rusofobií. (str. 9-10) Profesor Frajdl věnuje vědecky fundovaný výklad rovněž otázce vstupu sovětské armády na území Polska během německo-polské války, jenž je zneužíván polskými šovinisty. Avšak »z pohledu Židů, neprivilegovaných vrstev ukrajinského, běloruského a ruského obyvatelstva byl chápán vstup sovětského vojska jako osvobození, záruka před rasovou perzekucí a u Židů před fyzickou likvidací. Až v roce 1941 německá armáda vpadne na toto území, naplní v hrůzných rozměrech genocidní politiku a praxi.« (str. 17) A na adresu dvou zrádných západních mocností autor uvádí, že Francie a Anglie pomohly likvidovat nefašistické Československo, ačkoliv »ve francouzském a britském právu nebyla zásada, že mají likvidovat svého spojence, místo aby bojovali se svým nepřítelem.« (tamtéž)
   Frajdlova mezinárodně politická studie, vydaná roku 2004 v pražském nakladatelství Futura, je mimořádně závažným příspěvkem k objasnění historického problému, majícího neustále aktuální odezvu. Profesionálně i lidsky čestný český historik Jiří Frajdl dokázal na semknutém prostoru 26 stránek podat skvělý obraz historického vývoje, vedoucího vinou západních mocností k uvedenému německo-sovětskému paktu o neútočení.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]