DMITRIJ BANDIŠEVSKÝ
(nar. 1985)

Něco z tebe

Poslední slova
možná vzhlédnou
a ještě hledají
v dlani mušku
a ještě na ramenou
potichu
v mlhavém řetězci
jsou chycena
a neletí
za horká těla
v bezvětří


Studeno

Žena tě slyší
povídáš to další
a o ní
vyprávíš třetí
jako když praská
v kloubech
tak to zní
I první a poslední
nutno dodat
začal sníh bílý
k zemi
padat


Jsem lhostejný

Má drahá
pravdu nehledej
ta tu není
a i kdyby
pak ty
budeš ta poslední
kdo ji zaslechne
Protože jsi to ty
kdo touto dobou žadoní
o pár facek
Neodsuzuj to
co pohladím
a nedívej se na mě tak
nemám pro tebe nic
ani pravdu
ani lež

vůbec nic
a musím říct
že nikdy
nebudu mít víc


Z poslední války

To není nic
než klam
a mámení
přelud
vidina mlhavá
Teorie a škleb
samolibost
jak znamení
vyhání starce na práh
představa bytí
mizerná
Na spásu
namyšlené duše
za postelí
se skrýval
přítel můj
pil vodku z láhve
mluvil suše
a oplakával smysl svůj

Vzpomínky
jsou moc fajn věc
vlasy úplně jak tenkrát
stejná barva
stejný čas
A nedej bože
napořád
se zblázníme
do světa
zas


Prudší stesk

Po lidsku vyčítá
jinak by
živý neusnul
některý večer
v říjnu
když se
tohle přihodí
A musí se
krotit do půlnoci
když klouže v peřejích
a voda mu stéká z ruky do ruky
už dvě stě roků
Pane teď vážně
máte čas?
Setinu vteřiny?
Zvykl jsem si

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]