ALOIS REICH

Jubilejní
Životní výročí se prý cení.
Zpracuji soubor opatření.
Úkoly v této rmutné době
uložím zřejmě jenom sobě.

Hvězdný prapor
Afganistan, Írán, hrůza...
Můžem mluvit o štěstí,
že i bez bomb pronikl až
do Prodané nevěsty.

Kroky správným směrem
O pohany kdysi dříve
pečovaly MISIE.
Dneska místo slov a chleba,
všude tam, kde je to třeba,
ozbrojená MISE je.

Božstva
Bůh, Hospodin, Alláh, Buddha...
Dovolím si vyznavačům
sdělit malý dovětek.
Ten hlavní je v zákulisí.
Jmenuje se MAJETEK.

Mezera v privatizaci
Když už žijeme ve světě,
kde všechno má být tržní,
kdy přijdou na řadu kostely?
Poraďte, poslanci zbožní.

Úspěšný senátor
Zlobte se a nadávejte,
křičte ostře, kriticky.
Zvolilo mne deset procent?
Ale... demokraticky!

Alois Reich, básník a satirik, člen Unie českých spisovatelů a stálý přispěvatel Obrysu-Kmene, oslaví 18. prosince 70. narozeniny. Srdečně blahopřejeme!



MICHAEL LORENC

Jen pár vět

Dávného domova
zahrada pustá...
Pomalu odplouvá
co mělo zůstat.

Za živým plotem
dálnice tam a zpět,
z jabloně totem,
z hudby slov jen pár vět.

Jak mračna plynem
ve vzdušných proudech,
až náhle zhynem
na cizích hrobech.


Ráhno

Dosáhnu-li na dno
svých lidských sil,
zachvěje se alespoň ráhno
plachetnice v rákosí...?

Co mi potom řeknou tvoje oči
z mlčení a tmy?
- Že nás noci nerozloučí.
Jenom dny. -


Noc

Hovoří ke mně noc,
mokřady, pach tlení,
zataženou oponou
neproniká usmíření.

Svárlivá slova stále zní
ratejnou z mlhovin,
akord smíru líbezný
saje z hvězd jen bytost tmy.

Hovoří ke mně noc
záblesky a hřměním,
rituálem fanfár, poct,
budoucího rozednění.


Království

Moravská černozem,
država oranic,
zrcadlí v obloze
království bez hranic.

Jak láva z vulkánů
k dunajské úžině,
stékala do chřtánu
Morany - bohyně.

Smířená s bodláky.
Zvířená vojáky.
Zkypřená bodáky.
Otčenáš země.


To podstatné

To podstatné
se odehrává za zády měst,
v krajině závratně
mizejících hvězd.

To nesdělitelné
vábí básník hudbou slov
jak slabozraký barvu
pohaslou.

To budoucí
se vynořuje z řeky plynoucí
k srdci, které nemá dno,
a je s ním zajedno.


Smutek

Tak hluboko,
že slova nejsou k mání,
tak daleko,
že skutečnost je zdání.

Tělu nedopřáti chléb
a duši lásku,
anděly spanilé
vodit na provázku -

Jaký úděl lidský:
S ptáky létat v oblacích
a zároveň být zasypáván
tekutými písky...


Pozdní léto

Ruce,
ve kterých tančí
plody pomerančovníku...

Slunce
skryté v pomeranči
jak v době svého vzniku.

Nalíčeni, kroužíme
po obvodech prstenů,
opuštěni, bloudíme
větvovím kořenů.

Ještě řvou v kupoli
oblohy lháři.
Ještě šumí topoly
- samotáři.


Dlouhá cesta

Dlouhá cesta zahradou
jako cesta životem.
Vedle živých mrtví jdou
podél křišťálových stěn.

Smuteční vrbou noci
zní nářek rusalky,
svět, šílený z moci,
žene se do války.

Pod klenbou z proutí
opačný řeky proud
učí nás plouti:
dospělost, dětství, zrod.

Na dvoře studna,
rumpál královny Mab
navíjí žumpu u dna,
za humny voní slad.


Sen

V severských výškách vodopád,
chrastění kostí,
v středozemní hloubce spád
řeči minulosti,

fontány hudby v oponách,
tlumené plyšem za závěsem,
gejzíry ticha, jejich vzmach,
násobené děsem...



JAN ALCHYMISTA
Česká prognostická

1
Až já budu velká
nechci býti selka
ani učitelka
Selku trápí kozy
učitelce hrozí
konkurence telka

2
Až já budu velká
zhebne uči uči
co mě děsně mučí
zhebne učitelka

školy už nebudou
když děti nebudou

jak říkala telka

3
Až já budu velká
jistě ze mne telka
(znám písniček pár)
udělá superstar

A do Prahy zas přijede Buš
cirkus Buš co ho měli rádi
když byli mladí
každá žena každý muž!
Jak těším se už!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]