KAREL SÝS

Ze sbírky Pouhý jen básník

Na nesprávné zeměpisné šířce
Všecky tramvaje jedou k Arktidě
žádná nejede mým směrem
jako když mi někdo nepřeje
skončit se severem

A když se otočím zády k osudu
v touze umenšit své hoře
půlnoční tramvaj mne vyvrhne
na břehu Severního ledového moře

Dokonalá symbióza
Spali jsme s babičkou jako klíč v zámku
kolínko v podkolení
loket v podpaždíčku
srdce v srdci
Ale zatímco mně v hlavě ležely herečky
z Dětí kapitána Granta
z Večera tříkrálového
z Babičky
babičce jsem v hlavě ležel jenom já
V lebce se tísnil jen jeden věřící
jediný kdo přijímal bez zpovědi
jediný čekatel na Vykupitele
já - Kája
porodní váhou 2,30!

Být ještě naposledy kýmsi pochválen
Odstřihuji známku z parte
Zprávu už doručila
a ještě někomu udělá radost

A proto prosím
- až umřu
nelučte se se mnou nevyplaceně!

Co je ve mně dobrého dám červům
Akrobati jsou ohroženi jako básníci:
rozsápán metaforou
zabit básní spadlou na zem
uštván volným veršem
usmýkán absolutním rýmem...
Hřbitovní kvítí
zahrada Popelčina...

Ještě jednou se vrátíme
Maminka už dva roky nevychází
už by mne nestrhla zpátky
kdybych se příliš zhluboka naklonil nad Macochu
Neunese ani teploměr
ani sítěnku s héliem

Neboj se maminko
ještě si spolu vyšlápneme
ale až tam nahoře...

Rosteme do země
Maminčiny nové boty se pyšně lesknou
Daleká byla by cesta marné zouvání
maminka se bez pomoci neobuje
Teprve když si kleknu
abych vpáčil větší do menších
ulekne se: Ty jsi zešedivěl!
Ano - havrani ulétli
stříbro nám zůstalo

Jsem
Jsem Hospodinův pokusný králíček
Ale někdy řeknu
a bůh musí poslechnout
neboť mám pravdu
a on musí držet basu

Cílová rovinka
Být první? Třeba ve smrti?
Být poslední, to je umění!
Když se od básní ztratí negativy...

Živý sen
Na blednoucí ranní obloze
- snad se mi to jen nezdá
visí za cípky přibitá
včera zapadlá hvězda

Večerní tkalci
Košile je paměť lnu
svetr je paměť vlny
a ty jsi metafor plný
hlavu ti brázdí čluny
Jsi pulovr skrznaskrz slunný

Ráno se na slunci oholit
a co chceš víc?
Večeřet ve světle svic
co bys chtěl víc?

Být klíční kostí duhy
navždycky uzamčený!

Nový rok
Zas rok blíž k sobě,
zas rok dál od sebe.
Zdalipak letos nenajdeš skrýš
co nehřeje, nezebe?

Spáč v úvalu
Kulisy zastrkané jedna za druhou:
zelený vějíř jednohlavých sedem
olivová khaki
myslivecký brčál
věžní měď...
Teprve za nimi rudě promokvává
čerstvě prolitá
komplementární krev

Nevíme dne ani hodiny
Tolikrát na stejném místě
a nic není jisté

Spustí báseň nebo nespustí
nebo tě inspirace opustí?

Spustí ti babička shůry metaforu?
Naskočí nová hvězda na praporu

na vlajce co se dávno nerdí?
Anebo zplihne na půl žerdi?

Dědečku proč jsi mne opustil?
Zatímco ostatní hvězdy vycházejí svobodně
dědeček tu jedinou kryje aktovkou
Hvězda tepe palec pod srdcem
ale úřadům zchlupatěly uši
a už židáček jede do Hradce
a z Hradce do ohně
a i když archanděl našlapuje zlehounka
dědečkův popel křupe pod patami
a Hospodin ho peskuje
- pro letošek mu zkazili hudbu sfér! -
„Ničeho jsem nebyl ušetřen!“


Jedlíci brambor
Bramborový řetěz jednoty se přetrhl
Každý rok slavíme pohyblivý svátek
brambor tvarohu a mléka
letos odřekla řeka
Řetěz byl tenounký
spojoval křehké věci
ale právě slabí silně touží po spojení
a běda těm kdo vyloučí maličké
z posvátného okrsku Páně
Za trest nevejdou do jídelny
v níž se cpou andělé
bramborami d moll z Nového světa
tvarohem z antické Evropy
a mlékem nadojeným
z nevyčerpatelných vemen Mléčné dráhy





JAN POLÁČEK
Štědrovečerní
Štědrej večer nastal,
štědrej večer nastal,
koledy přichystal,
koledy přichystal.
Topolánku vstaňte,
Topolánku vstaňte,
koledu nám dejte,
koledu nám dejte,
žebrotu si nechte,
žebrotu si nechte.
Topolánek vstal,
Topolánek vstal,
fakáče nám ukázal,
fakáče nám ukázal,
někam nás poslal,
někam nás poslal.





KAREL HOLUB
Prasečí chřipka
Už oběti si vybírá.
A je to, pane, síla!
Očkovat? Ano. Vakcína
však teprv dorazila.

Ouha! V Kanadě po ní prý
vyšlehla alergie.
Pandemrix , doktor dí, je risk!
No, snad mě nezabije.

Chlácholí hlavní lobbista
na Ministerstvu chvění:
Všechno je O.K., přátelé,
panika nutná není!

Jen očkujte a očkujte,
ač nesouhlasí šarže.
Zdraví je přece vedlejší,
prioritou je marže!

Vepříci valí se v mých snech,
probouzím se, tvář siná.
A jeden na mne zachrochtá:
Pěkná to prasečina!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]