A tak už tu máme znovu pomník. A jaký pomník, pomník Císaře pána! Františka Josefa I. Tentokrát máme pomník zbrusu nový a stojí v samém středu Františkových Lázní. Jeho zbrusu novému postavení zatleskal při odhalení i ministr zahraničí České republiky Cyril Svoboda a spokojeností se netajil ani mocnářův vnuk Otto von Habsburg-Lotring.
Pod nohama mocnáře padali jako hrušky ze stromu čeští vojáci na válečných frontách po atentátu na následníka trůnu. Za panování mocnáře, kterému teď vztyčila i starostka lázeňského města pomník, jich tam zahynuly téměř dva milióny. Žádný jiný evropský národ, ani národ z lůna mocnářova, nepřinesl na oltář monarchie tak veliké oběti, jaké přinesl národ český. Stali jsme se největším kanonenfutrem vídeňského císařského dvora.
Jako rodinné stříbro ochraňujeme v naší rodině dopis doručený válečnou poštou od blízkého příbuzného, českého vojína rakousko-uherské armády, rodáka z Puklic u Jihlavy, devatenáctiletého muže, vojína c. k. armády Karla Hájka.
Jeho jméno a příjmení jsou dodneška vyryty na pomníku padlých 1. a 2. světové války v rodné obci.
Svůj poslední dopis napsal vojín Karel Hájek den před svým odchodem do pole, okamžitě po svém propuštění z vojenského špitálu 10. 4. 1916. Tušil, že jde o dopis poslední:
"Já už jedu pryč, do pole, okamžitě po propuštění ze špitálu, protože jsem zdravý. Jdeme na poslední štaci. Odtud se již nikdo z nás živý nedostane. Je před námi největší bitva za Císaře pána. Já sám nemám v životě žádné štěstí, tak vím, jak všechno skončí.Já vím, že mne to potrefí. Já si už pomoci nemůžu, hlavně můj drahý Bratříček aby nemusel k odvodu. Moji Rodiče, bratři, sestry, celé naše Přátelstvo. Buďte vespolek zdrávi! Líbá Vás naposled Váš Karel Hájek, nezapomeňte."
Proč máme tak krátkou paměť?
Včera a předevčírem byly volby do krajských zastupitelstev a do senátu. Ve volbách do senátu kandidoval také dobře známý Karl Schwarzenberg. Nic proti tomu, je přece občanem České republiky. Ale proč ve všech programech českých televizí je mu připisován titul kníže? Tak jej představili nejenom televizní moderátoři, ale i vrcholní představitelé pidistrany a ministrany US-DEU.
Po trpkých zkušenostech z české historie byl již 10. prosince 1918 přijat v Masarykově republice "Zákon 61/1918, jímž se zrušují šlechtictví, řády a tituly":
"Bývalí šlechtici nesmějí užívati svého rodného jména s přídomkem nebo dodatkem vyznačujícím šlechtictví. Přestupku se dopouští a vězením, na Slovensku uzamčením, od 24 hodin do 14 dnů, nebo trestem peněžitým od 50 do 15 000 Kč bude potrestán: 1. kdo úmyslně a veřejně užívá šlechtických titulů, erbů, řádů, vyznamenání, jež byly zákonem zrušeny, nebo kdo takovým způsobem hledí naznačiti své bývalé šlechtictví, 2. kdo si osobuje čestný odznak nebo vyznamenání, nejsa k tomu oprávněn, 3. kdo v tisku někomu dává zákonem zrušený titul šlechtický."
Zákon podepsali Dr. Karel Kramář, Antonín Švehla a novelu z 10. 4. 1920 podepsali T. G. Masaryk, Vlastimil Tusar, Dr. Edvard Beneš.
V roce 1936 byly tresty za užívání titulů zvýšeny až na dva měsíce vězení nebo 20 000 Kč pokuty.
Za fašistického Hitlerova a Háchova Protektorátu Čechy a Morava nacisté užívání šlechtických titulů znovu povolili.
Po 9. květnu 1945 byla platnost předválečných zákonů znovu potvrzena a platí podnes.
Jak je vidět, nacistické příklady ovšem znovu v České republice táhnou.
Jsme tedy (Česká republika) právním státem se vším všudy?
Jak je to s odmítnutými symboly (viz pomník Františka Josefa ve Františkových Lázních) nebo s užíváním šlechtických titulů i ve veřejnoprávní televizi?
Proč hlava státu a předseda vlády České republiky při tomto nedůstojném vztahu k Masarykovu odkazu položili u hrobu zakladatele novodobého státu Československé republiky 28. října 2004 věnce a kytice se stuhami? Proč oba ústavní činitelé totéž učinili u hrobu druhého prezidenta Edvarda Beneše v Sezimově Ústí 3. září 2003, když už za tři dny poté jsem si odnášel z hnojiště na zahradě někdejší Fierlingerovy a Benešovy vily stuhy z jejich věnců, které tam nedůstojně odložil Úřad vlády ČR?
Co vlastně jsme?
Sláva mu, sláva mu! Císař pán je opravdový pašák!
Autor: Zdeněk Hrabica
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |