Ptáci, co vyklovali noc, jako by se navraceli z minulého času a vyplašili lehký spánek, jako by překřičeli práh citlivosti i mlhu rozprostřenou z nás. Zakloň se a zahleď do zdánlivé prázdnoty nad sebou: Vidíš zborcené katedrály zbožných přání, v pozadí pak čas nelítostných zítřků? To není nebe tak přísně klasické. Ne! Jen samá neurčitost a nepolapitelnost.
   A tak se i přechyluje ráno k nevýraznému poledni, které je skoro neznatelně překrýváno časným podvečerem.
   Ulice domů - koryta vyschlých řek - oprýskaná dna plná balvanů, míří do vydýchaného ticha domů, umlčených na dva západy, ticha, které nemá komu co sdělit, až do sypké hodiny stmívání, kdy i květiny pozvolna vlhnou tmou a mužové usínají na rtech žen, které jim také nemají co sdělit, mužové a ženy - rub a líc - a jejich včerejší láska, to podhoubí lidství, rozmývané tmavnoucími olejovými šmouhami...
   Odchází den bez violového lesku, kapka po kapce, až na povrch vyplyne další oprýskaná noc.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)