DMITRIJ BANDIŠEVSKÝ
(nar. 1985)
Něco z tebe
Poslední slova
možná vzhlédnou
a ještě hledají
v dlani mušku
a ještě na ramenou
potichu
v mlhavém řetězci
jsou chycena
a neletí
za horká těla
v bezvětří
Studeno
Žena tě slyší
povídáš to další
a o ní
vyprávíš třetí
jako když praská
v kloubech
tak to zní
I první a poslední
nutno dodat
začal sníh bílý
k zemi
padat
Jsem lhostejný
Má drahá
pravdu nehledej
ta tu není
a i kdyby
pak ty
budeš ta poslední
kdo ji zaslechne
Protože jsi to ty
kdo touto dobou žadoní
o pár facek
Neodsuzuj to
co pohladím
a nedívej se na mě tak
nemám pro tebe nic
ani pravdu
ani lež
vůbec nic
a musím říct
že nikdy
nebudu mít víc
Z poslední války
To není nic
než klam
a mámení
přelud
vidina mlhavá
Teorie a škleb
samolibost
jak znamení
vyhání starce na práh
představa bytí
mizerná
Na spásu
namyšlené duše
za postelí
se skrýval
přítel můj
pil vodku z láhve
mluvil suše
a oplakával smysl svůj
Vzpomínky
jsou moc fajn věc
vlasy úplně jak tenkrát
stejná barva
stejný čas
A nedej bože
napořád
se zblázníme
do světa
zas
Prudší stesk
Po lidsku vyčítá
jinak by
živý neusnul
některý večer
v říjnu
když se
tohle přihodí
A musí se
krotit do půlnoci
když klouže v peřejích
a voda mu stéká z ruky do ruky
už dvě stě roků
Pane teď vážně
máte čas?
Setinu vteřiny?
Zvykl jsem si
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)