ALOIS REICH
Jubilejní
Životní výročí se prý cení.
Zpracuji soubor opatření.
Úkoly v této rmutné době
uložím zřejmě jenom sobě.
Hvězdný prapor
Afganistan, Írán, hrůza...
Můžem mluvit o štěstí,
že i bez bomb pronikl až
do Prodané nevěsty.
Kroky správným směrem
O pohany kdysi dříve
pečovaly MISIE.
Dneska místo slov a chleba,
všude tam, kde je to třeba,
ozbrojená MISE je.
Božstva
Bůh, Hospodin, Alláh, Buddha...
Dovolím si vyznavačům
sdělit malý dovětek.
Ten hlavní je v zákulisí.
Jmenuje se MAJETEK.
Mezera v privatizaci
Když už žijeme ve světě,
kde všechno má být tržní,
kdy přijdou na řadu kostely?
Poraďte, poslanci zbožní.
Úspěšný senátor
Zlobte se a nadávejte,
křičte ostře, kriticky.
Zvolilo mne deset procent?
Ale... demokraticky!
Alois Reich, básník a satirik, člen Unie českých spisovatelů a stálý přispěvatel Obrysu-Kmene, oslaví 18. prosince 70. narozeniny. Srdečně blahopřejeme!
MICHAEL LORENC
Jen pár vět
Dávného domova
zahrada pustá...
Pomalu odplouvá
co mělo zůstat.
Za živým plotem
dálnice tam a zpět,
z jabloně totem,
z hudby slov jen pár vět.
Jak mračna plynem
ve vzdušných proudech,
až náhle zhynem
na cizích hrobech.
Ráhno
Dosáhnu-li na dno
svých lidských sil,
zachvěje se alespoň ráhno
plachetnice v rákosí...?
Co mi potom řeknou tvoje oči
z mlčení a tmy?
- Že nás noci nerozloučí.
Jenom dny. -
Noc
Hovoří ke mně noc,
mokřady, pach tlení,
zataženou oponou
neproniká usmíření.
Svárlivá slova stále zní
ratejnou z mlhovin,
akord smíru líbezný
saje z hvězd jen bytost tmy.
Hovoří ke mně noc
záblesky a hřměním,
rituálem fanfár, poct,
budoucího rozednění.
Království
Moravská černozem,
država oranic,
zrcadlí v obloze
království bez hranic.
Jak láva z vulkánů
k dunajské úžině,
stékala do chřtánu
Morany - bohyně.
Smířená s bodláky.
Zvířená vojáky.
Zkypřená bodáky.
Otčenáš země.
To podstatné
To podstatné
se odehrává za zády měst,
v krajině závratně
mizejících hvězd.
To nesdělitelné
vábí básník hudbou slov
jak slabozraký barvu
pohaslou.
To budoucí
se vynořuje z řeky plynoucí
k srdci, které nemá dno,
a je s ním zajedno.
Smutek
Tak hluboko,
že slova nejsou k mání,
tak daleko,
že skutečnost je zdání.
Tělu nedopřáti chléb
a duši lásku,
anděly spanilé
vodit na provázku -
Jaký úděl lidský:
S ptáky létat v oblacích
a zároveň být zasypáván
tekutými písky...
Pozdní léto
Ruce,
ve kterých tančí
plody pomerančovníku...
Slunce
skryté v pomeranči
jak v době svého vzniku.
Nalíčeni, kroužíme
po obvodech prstenů,
opuštěni, bloudíme
větvovím kořenů.
Ještě řvou v kupoli
oblohy lháři.
Ještě šumí topoly
- samotáři.
Dlouhá cesta
Dlouhá cesta zahradou
jako cesta životem.
Vedle živých mrtví jdou
podél křišťálových stěn.
Smuteční vrbou noci
zní nářek rusalky,
svět, šílený z moci,
žene se do války.
Pod klenbou z proutí
opačný řeky proud
učí nás plouti:
dospělost, dětství, zrod.
Na dvoře studna,
rumpál královny Mab
navíjí žumpu u dna,
za humny voní slad.
Sen
V severských výškách vodopád,
chrastění kostí,
v středozemní hloubce spád
řeči minulosti,
fontány hudby v oponách,
tlumené plyšem za závěsem,
gejzíry ticha, jejich vzmach,
násobené děsem...
JAN ALCHYMISTA
Česká prognostická
1
Až já budu velká
nechci býti selka
ani učitelka
Selku trápí kozy
učitelce hrozí
konkurence telka
2
Až já budu velká
zhebne uči uči
co mě děsně mučí
zhebne učitelka
školy už nebudou
když děti nebudou
jak říkala telka
3
Až já budu velká
jistě ze mne telka
(znám písniček pár)
udělá superstar
A do Prahy zas přijede Buš
cirkus Buš co ho měli rádi
když byli mladí
každá žena každý muž!
Jak těším se už!
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)