ALOIS TYBRYCH
Podzimní lov
V pestrobarevných alejích
ševelí
korálky růžence
a pakostnice v prstech stařen
při modlení
K mýtině se tiše kradou
zelenohnědě maskované
celebrity
s odjištěnými karabinami
na vysokou
Temná skupina
přepychových limuzín opodál
Pomaloučku vše zasypává
bělostně jiskřící
poprašek sněhu
Listopadový vzkaz
Sami sobě
živinou i smrtelným jedem
bezuzdný dravec i žalostná oběť
Snad nevyhasla ti paměť
Na obzoru černá větev
zbylo jen listů pár
Neměj strach I suchopár
postačí na rakev
2007
Další list spad?
Na každý napsat verš sny
v mozaiku naskládat
podymou polí oživit pobité bohy
a uspíšit libanonský zvrat
Na spadlých listech čtu jen snad
Snad obejmeme svět
snad pokoříme Albion zasadíme rudý květ
snad než přijdem o hlavu
stačíme lidem v pokoře slávu dát
Začněte začněte volá dvoutisící sedmý
ať naše zem už není vedví
ať nevládne nevěstka babylonská
či klonovaní sloni
Přeji vám radost z práce
Můj hrob už podzim skryl
nepopsaným listím kaštanů
Smutnou zpívá a hraje bratr Kryl
beznadějně smutnou jako vloni
VLADIMÍR NĚMEC
Řeky v zimě
Řeka je tichá a zimomřivá
jak ptáče ve zpěvu utichá
řeka si nezpívá není živá
jen vlnka si s vlnkou tiše hrá
Spoutané vody zimních hříček
nic neříkají jenom tiše sní
spíše spí zachumlané u vrbiček
a zpěvy nad závějemi zní
Platí i v zimě Herakleitovo
nevstoupíš dvakrát do řeky?
Vyvozujeme pro nás z toho
že filozof byl prostořeký?
Řeky v zimě ledem zacelené
v matové stružky křišťálu
šedošedá obloha se klene
s pazvuky teskného chorálu
Nota bene
Spoutáni přírodou a konvenčními zvyky
tak jako v pelotonu týdny plynou
za zvuků zpěvu i rozladěné harmoniky
bez úsměvů a bez komiky
zpíváme vždy jinou
Vždy jinou když nota rytmus kazí
a myšlenka se zasekla
a lepá lidská vůle schází
když stesk a pesimismus doprovází
je krátkou cestou do pekla
Unikat zvůli mocným světa
s čistým štítem bourat předsudky
co slovo to pádná věta
bořící nemravné pohnutky
se svědomím moralisty
víme že průběh dějin není jistý
že víra člověka je prokleta
Noc
Noc přetéká havranem
jenž křídlem škrtl o nebesa
odvaha a mysl rychle klesá
pod ránem
V lunárním čase nočních vidin
když duše zkoumá přízraky
a vzlétá často nad mraky
neskutečných dlouhých hodin
Útržky ticha směle balancují
na římse jitřních úsvitů
s plástvemi tmavých grafitů
zatímco snové tiše kamsi plují
I poetika ráda hovoří
kolik je krásy v nočním tichu
někdy to ticho přetne kapka smíchu
a duše se k jitru opět vynoří
tak jako plavec na moři
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)