Olomoucké nakladatelství Burian a Tichák vydalo nedávno knihu malých pohádek autorek Lucie Jílkové a Magdy Štajnerové pod názvem HOUSENKA NA KDOULONI ČILI POHÁDKOVÉ HRÁTKY S ČEŠTINOU. Za nenápadným názvem se skrývá originální a dobře promyšlená kniha, kterou sice autorky nepovažují za dětskou učebnici, přesto si troufám tvrdit, že je takto dobře využitelná. Je tvořena texty Lucie Jílkové, pracovnice Ústavu pro jazyk český AV ČR, a ilustracemi Magdy Štajnerové, jež se nyní věnuje kresbě a malbě akvarelem, olejovým pastelem aj.
   Jejich společné dílo lze rozdělit na dvě části. První uvádí krátké, jedno- až dvoustránkové texty s motivy z přírodního světa; vystupují v nich postavičky lidské i různá zvířátka a živočichové, kupř. opičky, tuleni, pštros, housenka, rybky, ale i houby. Příběhy jsou zdánlivé prosté, nepostrádají ovšem ponaučení, že ani člověk, ani ježek či kotul nemohou žít bez přátelství, lásky, vzájemného porozumění a pomoci, tedy bez prostých citových hodnot pouhým okem neviditelných (jak je tematizoval ve své slavné knize Antoine de Saint-Exupéry). Nechybí ani vtipná pointa, kupř. příběhu o dvou hříbkách (str. 35). Po každém příběhu autorka děti upozorňuje na určitý jazykový jev, vyzývá je k práci s textem, v němž mohou daný jazykový jev vyhledat, a k zapojení vlastní fantazie při vytváření dalších příkladů jeho použití. Jako příklad lze uvést text „Sedě v horku na pahorku spatřil jezevec tančící vlčí máky“ (str. 15), obsahující – dnes už takřka neznámé – slovesné tvary zvané přechodníky (viz „Sedě“ v názvu textu). Jsou použity velmi vhodně a v textu působí velmi přirozeně.
   V jiném případě autorka děti vyzývá, aby text, v němž jsou použity číslovky, pozměnily a daly průchod své fantazii. Děti si takto mohou vyprávět s maminkou, babičkou, ale i s paní učitelkou v mateřské školce.
   Poslední text v této části o čapí rodince si nechala autorka přeložit do několika cizích jazyků, což pokládám za velmi dobrý nápad. Malí čtenáři získají možnost poznat alespoň v základních obrysech různé typy evropských jazyků; i mnozí z dospělých čtenářů např. ještě nikdy nečetli text psaný v romštině. Užitečná je i konfrontace češtiny se slovenštinou, kterou mladá generace, jak se nejednou konstatuje, téměř nezná.
   Kniha je opravdu zajímavá a originální po mnoha stránkách; autorka textů nezapře, že se stále věnuje oborům blízkým jazykovědě (a nepřímo i didaktice českého jazyka) a umí si hrát se slovy, což dokazuje roztomilým textem „Prasátko pekari pořád pláče“ (str. 18) – uplatnila v něm poetický prostředek zvaný aliterace. Nevtíravě malého čtenáře poučí o různých druzích brouků, ptáků, motýlů (str. 22) či souhvězdích na noční obloze (str. 30).
   V druhé části (od str. 70) poskytuje malým čtenářům podrobnější poučení o jednotlivých jazykových jevech, psané sice odborným stylem, ale stylizované tak, aby jim bylo dostatečně srozumitelné. Jako příklad lze citovat úvodní formulace poučení o zájmenech který a jenž: „Zájmena který a jenž jsou v zásadě zaměnitelná. Používání zájmena jenž může signalizovat vyšší stylistickou úroveň textu, vyšší kultivovanost autora textu apod.“ (str. 83) Velmi jednoduché a přesné vysvětlení rozdílu obou zájmen!
   Nezapomene poté stručně charakterizovat všechny jazyky, do nichž byla přeložena pohádka o čápech, a to od počátku jejich vývoje po současnost.
   Na str. 94 pečlivá autorka uvádí seznam odborných publikací pro další studium i použité internetové zdroje.
   Jak již bylo uvedeno, texty doprovázejí ilustrace Magdy Štajnerové, některé černobílé, jiné barevné, jež dodávají příběhům Lucie Jílkové zvláštní oduševnělou atmosféru. Krásné velké oči postavičky zlidšťují, ať patří hříbkům nebo housence či opičkám.
   Lze pouze doufat, že se tato velice podnětná knížka dočká po prvním vydání mnoha dalších. Zaslouží si to!




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)