VOJTĚCH MRÁZEK
Valašské vánoce 2013
Na haluzkách jabloně
zapomenutá jablka
do vánočních ozdob zasklená
jinovatkou se třpytí
panenským sněhem opatrně
prošlapané okrasné stopy
jak ozdobný řetěz
do krajiny svítí
lehounkým dotekem
sněhových vloček
rozezněly valašské paseky
koledami vánoc
STANISLAV ZEMAN
Vzpomínka štědrovečerní
Sevře hrdlo
Ztají dech
Rázem jsi chlapcem
A starcem zároveň
Žebráš u hospice bílých růží
V kómatu štědrovečerním
JIŘÍ ŽÁČEK
Holduj vínu!
Připadáš si jak auťák bez benzínu,
jak zvadlý terminátor po termínu?
Holduj vínu!
Chceš vymést z duše všechen hnus a špínu
a vysvobodit smysly z naftalínu?
Holduj vínu!
Chceš líbat Evu, Kláru, Evelínu
a stát se klíčníkem všech dívčích klínů?
Holduj vínu!
Chceš hníst své myšlenky jak sochař hlínu
a z fantazie mít svou trampolínu?
Holduj vínu!
Chceš roztančit své srdce jako tamburínu,
přeletět Moře zoufalství a splínu?
Otevři láhev ze Znovínu
a holduj vínu!
PETR MUSÍLEK
Čas očekávání
Už nedokáži šeptat sloky
o kouzlech Vánoc bez kazu
Vždyť jak se převalily roky
ztmavla i plátna obrazů
Dál jdeme k hvězdě pod hvězdami
každý tak trochu naměkko
Advent jde ještě stále s námi
k radosti je však daleko
Vánoce
Nemohu blouznit o idyle chléva
I kdybych kdeco přehlížel
ve světě který z odpadního dřeva
vyrábí břevna na kříže
Žebroví jeslí je moc pracné
tím těžko pokrýt DéPéHá
Z úsporných důvodů hvězda hasne
Tma dětský úsměv překrývá
Iluze nelze v lásku měnit
Andělská pera ztuhla v šíp
Tětiva cestou k přetržení
vyvrací víru mír a klid
Světlo
Vánoční plamen světlem slzí
Do noci ze všech nejdelší
Září nic moc. Ty drobné slzy
Však odplavují závěj tmy
Kolikrát skáply do osudí
Aby je běh dní zadupal
A přesto nová rána budí
a i když slabě svítí dál
Noční zpěv
Přes Štědrou noc a přes Štědrý den
došel jsem pod krov chléva
Tam bez tepla, jen pod senem
je bytost křehká a živá
Nocí k ní spěchá tichý zpěv
neumělý a krásný
zpěv o snech, které chrání chlév
pastýřů zlidštělých básní
Jsou ospalí a znaveně
z opojné touhy pijí
zatímco hvězdy nad hlavou
pečetí historii
Z připravované sbírky Za hranou živlů
MICHAL ČERNÍK
Pocta rodičům
Matko vesmíru
matko země
matko setby
matko úrody
matko všeho živého
matko mé řeči maminko má
buď skrze mne vidomá
Otče rozumu
otče pravdy
otče osudu
otče porážky i vítězství
otče vlasti
otče mého dětství tatínku můj
vzpřímený ve mně stůj
Chvalozpěv života
Chvalte život silný pro svatost jeho
chvalte jej pro rozšíření síly jeho
chvalte jej ze všeliké moci jeho
chvalte jej podle veliké důstojnosti jeho
chvalte jej zvukem trouby
chvalte jej na loutnu a citaru
chvalte jej na buben a píšťalu
chvalte jej na housle a varhany
chvalte jej všichni andělé
chvalte jej všichni zástupcové jeho
chvalte jej slunce i měsíc a hvězdy
které jste život nepoznaly
chvalte jej nebesa nebes
i noci které jsou nad nebem tímto
chvalte jej všecky věci
kteréž jako on stvořeny jsou
chvalte jej tvorové zemští
velrybové a všecky propasti
oheň a krupobití a sníh i pára
i vítr roznášející rozkaz jeho
i hory a všichni pahrbkové
stromové ovoce nesoucí
zvěř divoká i všeliká hovada
zeměplazové i ptactvo létavé
králové zemští i všichni národové
vládcové i všichni soudcové země
mládenci i panny a staří s dítky
chvalte jej hlasitými ústy
chvalte jej radostnou řečí všech národů
chvalte život veškerý
neb vyvýšen je a sláva jeho
stojí nade všecku zemi i nebe
i smrt
(Žalm 148.)
Poselství Ježíškovi
Ježíšku opět slavíme Vánoce
a ty ještě netušíš
že dary králů ti už v kolébce
zbujely v kříž
Očista
V jasné noci život spočítat
jak jsi spočítal už tolikrát
popřát ženě a pak potichu
jako dítě usnout bez hříchu
Velikosti
Tak malý jako zrnko pšenice
schovám se v poli
Tak velký jako zrnko pšenice
vyrostu v klas
Tak malý jako naše planeta
ztrácím se ve vesmíru
Tak velký jako naše planeta
unesu lidstvo
Bájná krajina
Dobře ach dobře se žije v kraji
když lidé pijí ze slov těch
kteří se usmívají
Když se mír položí na krajinu
a jako bůh sejme z nich
všechnu vinu
Dobře ach dobře se lidem žije
když je běsi neuštknou
jako zmije
Pověst o vstřícné zemi
Tam kde nám země vyšla vstříc
a žádá mír
a my ji zúrodňujeme
tam jaro přichází častěji než zima
a svítá víckrát než se stmívá
a to pěkné začíná víckrát než končí
tam víckrát žijeme
než umíráme
Zkouška člověka
Nebude to smrt
nebude to bůh
nebude to ďábel
kdo na sebe vezme lidskou podobu
Ale ty nebo někdo jiný jako ty
Řízneš se do prstu
a když kapka krve dopadne na podlahu
zaúpí bolestí
Probuzení
I kdyby se náš dům neprobudil
ráno vstaneme nasnídáme se
a budeme žít zase jeden den navíc
I kdyby náš dům v noci neusnul
pozhasínáme světla ulehneme
a řekneme si Dobrou noc
Ráno se znovu probudíme jako prostí lidé
Prozření
Tehdy
kdy nám zpěv ztvrdne v kámen
kdy se slova promění v slzy
kdy se smích zřítí a zabije
kdy v sobě poklekneme až na dno pekla
tehdy
budeme chtít před sebou
zachránit i svět
a třeba ještě nebude pozdě
Pohádka o čekání
Semínko tady v zahradě počkám
až vyrosteš v strom
Pak sklidím tvé plody
Vločko sněhu tady na dvorku počkám
až ještě stokrát spadneš
Pak na tebe dýchnu
Běličko tady u řeky počkám
až obepluješ všechna moře
Pak budu pokračovat v cestě
Skřivane tady v poli počkám
až mi z měsíce přineseš zrnko
Pak si poslechnu tvůj zpěv
Potůčku tady na břehu počkám
až ohladíš své kameny na oblázky
Pak si jeden z nich vezmu
Horo tady počkám
až mi uhneš z cesty
Pak ať si třeba umřu
U krbu
Díváme se do plamenů
a na oheň přikládáme svá slova
Konejšivě popraskávají
Budou hřát
Budou hřát a svítit i v zimě
Veverky
Pozoruješ veverky
jak hravě skáčou
z větve na větev
ze stromu na strom
Závidíš jim jejich přesvědčení
že celý svět
je stvořený ze stromů
a rozpíná se od jednoho konce lesa k druhému
Věčnost
Jednou žebřík opřu o zeď tmy
vylezu vzhůru ke hvězdám
Budu spěchat než se rozední
abych se nezřítil zase k nám
Čeká tam ohromná prázdnota
bezpečný prostor pro bytí
klubíčko které mne rozmotá
a hvězda která mne rozsvítí
Prokřehlost
Zatímco nastává odliv dne
a hrne se příliv noci bezedné
ptáme se ptáme se nejednou
kdo rozsvítí nás před naší tmou
Prokřehlé srdce si chceme ohřát
nad plamínkem své svíčky
a plamínek nehřeje plamínek zazebe
Dávno se nespálíme o sebe
Stálost
Všechno před námi tu bylo
I sníh si každým rokem bez přestání
opakuje své radostné bílo
a pak se bojí tání
Třetí břeh
Řekou se valí hroudy sněhu
Ten obraz platí právě teď
Voláš až k třetímu břehu
a celý život čekáš odpověď
Zimní spánek
Přihrnu si svoji tmu
k bradě si přitáhnu sníh
potom ulehnu do tvých snů
a ty ulehneš do těch mých
Zrození
Po celou zimu
je život schoulený v semínku
Na jaře otevře hlínu
tu svoji maminku
Vzpomínka
Místo pračky mívali jsme necky
maminka prala na valše
Náš dům byl hodně starosvětský
a svět jak dneska plný pakáže
Často tě vzývala Pane
maminka rukama sepjatýma
a tys jí nechal ruce uplakané
a duši které bylo zima
Tíha kříže
To není v zemské tíži
opravdu to není
že neunesem v kříži
tíhu všeho utrpení
I meč se shlédl v kříži
chce být Kristu blíž
Když se s jiným mečem zkříží
je z něj zkrvavený kříž
Noc
Cosi jako Nikdo
cosi jako nic
cosi bez těla
cosi bez hranic
Cosi bez hlasu
cosi černého nad námi
prohlíží si nás
svými hvězdami
Beránci
A já také chci
být laskavý
jak na obloze beránci
a plout si beze spěchu
a nevědět kam
a nebát se
že budu větrem rozfoukán
Úděl jiřiček
Tryskové letadlo ti nad hlavou
páře nebe a ticho
I tvá duše je rozpáraná
A hle
přilétají jiřičky
radostně švitoří
a za letu rychlými tahy sešívají
všechno potrhané
Na počátek
Opadáváš
s tváří
suchého listu
a toužebně si přeješ
abys ráno
bosýma nohama
znovu vstoupil do života
a všechno pro tebe právě začínalo
Střemhlavý let
Na nebi krouží jestřáb
Nechceš propásnout jeho chvíli
A pak to zkusíš jako on
K tělu přimkneš křídla
a střemhlavým letem
se řítíš na svou kořist
Netušíš jak snadno jsi smrtelný
Přiznání
Uléháš do postele ale kde
kde se chceš probudit a v jaké zemi
když ta tvoje je prohraná?
A ještě toužíš být tím kým jsi?
I ty jsi ta pravda
která chce být žádoucí
I ty jsi ten život
který chce být přijat
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)